Na konci světa, kde vítr kreslí do krajiny vlastní mapy, oceán určuje rytmus dne, leží Falklandské ostrovy – místo drsné, tiché a překvapivě křehké. Nevydal jsem se hledat tam exotiku v tradičním slova smyslu, ale obrazy krajiny a divoké přírody, která si zachovala syrovou autentickou tvář a pomalý čas.
Když někomu řeknu, že jedu na Falklandy, obvyklá reakce lidí mé generace je : “jó, to jsou ty ostrovy, jak tam v osmdesátých letech byla ta válka…”. Mladší generace pak většinou nemá tušení, o čem mluvím. Nedivím se. Pro běžné lidi ze středu Evropy nejsou malé ostrůvky na konci Atlantiku vedle Jižní Ameriky ničím významným, čím by se měli zabývat. Mě naopak přitahuje všechno, co s Falklandami souvisí. Od historických souvislostí, až po současnost, způsob a styl života místních lidí v souladu s unikátní přírodou a koloniemi divokých zvířat, jichž jsou ostrovy plné.
V mém objektivu se potkávají nekonečné pláně, panenské pláže, kolonie divokých zvířat, dramatické nebe i nenápadné detaily každodennosti. Dohromady vyprávějí příběh ostrovů, které stojí stranou hlavních cest – a právě proto zůstávají nezapomenutelné. Udělejte si pár minut času a pojďte se mnou naskočit na pomalé ostrovní tempo a na některé z nich se podívat.
