Portugalské víno není jen portské

Portugalsko není úplně top evropská cestovatelská destinace. To má spoustu výhod. Počty turistů ve většině míst jsou ještě stále na přijatelné úrovni, takže můžete nerušeně a bez stresu nasávat místní poklidnou a trošku ospalou atmosféru. Velmi příznivé ceny, srovnatelné s našimi. Milí, usměvaví, pohodoví lidé. Výborné jídlo a především víno, které si rozhodně nezadá s těmi vyhlášenými francouzskými nebo italskými. Troufám si tvrdit, že je v mnohém i předčí.

A protože mám kamaráda, který k nám do Česka z Portugalska víno dováží a skrze něj jsem i já objevil jeho kouzelné chutě, plné aroma a barvy, rozhodli jsme spolu navštívit jeho vinaře a připravit fotoshow o Portugalsku a jeho vínech spolu s ochutnávkami pro naše zákazníky a milovníky vína v Čechách.

Porto

Naši cestu za portugalským vínem začínáme v Portu, což je doslova příslovečná vstupní brána do nejznámějšího a nejkrásnějšího vinného regionu Portugalska. Městem protéká řeka Douro, na jejímž horním toku leží světoznámá stejnojmenná vinařská oblast. V minulosti se po řece dopravovaly sudy s vínem do portských sklepů a do přístavu. Jednotlivé sklepy s jejich historickými budovami a názvy jako Sandeman, Calém, Fonseca, Barros, Ramos Pinto dodnes lemují levý břeh řeky Douro v samém centru Porta.

To pravý břeh je jako posetý pitoreskními úzkými barevnými domečky čtvrti Ribeira, kde je spousta výborných restaurací a vináren, které dotvářejí atmosféru tohoto úžasného místa. Oba břehy řeky pak v tomto místě spojuje portský architektonický skvost Ponte de Luis, obrovský železný most s jedním mostním obloukem, který zkonstruoval nikdo menší než Alexandre Gustave Eiffel.

Po stopách Harryho Pottera

Po pohodlném, dvou a půl hodinovém přímém letu z Prahy přistáváme navečer v Portu (je tady o jednu hodinu méně než v Praze), ubytováváme se skutečně v samém centru, několik desítek metrů od mostu Ponte de Luis a vyrážíme do města. Obdivujeme historické stavby, domy a kostely, z nichž mnohé mají fasády z typických kachliček – azulejos.

V mnoha barvách a ornamentech, ale určitě nejtypičtější jsou bílé s modrými ornamenty, na kterých jsou často ve velkých obrazcích náboženské a historické výjevy.

Naši pozornost upoutávají stovky lidí na ulicích, kteří jsou oblečeni do stejnokrojů jako z čarodějnických filmů o Harrym Potterovi. Mají na sobě černé obleky a pláště, někteří i klobouky. Jsou jich plné ulice, chodí ve skupinách, živě spolu diskutují a každou chvíli něco skandují. Zjišťujeme, co je to dnes tady za událost a skutečnost je méně prozaická, jsou to studenti portské univerzity, kteří ukončili školní rok – graduace ! Atmosféra jako z filmu, když vidíme shromáždění studentů před univerzitou nebo skupinky u nádraží Sao Bento, hledáme podvědomě nástupiště 9 a 1/2 s přistaveným vlakem do Bradavic… 

Později zjišťujeme, že asociace s Harrym Potterem není náhodná, neboť autorka románů J.K. Rowlingová žila nějakou dobu tady v Portu, vyučovala zde lekce angličtiny a napsala tady jedny z prvních kapitol svého románu o čarodějnickém učni. Inspirací měla spoustu. Například budova historického knihkupectví Livraria Lello s přenádherným dřevěným interiérem. Je tak populární, že více než svému účelu, prodeji knih, slouží jako magnet pro turisty, kde se každý chce vyfotit a zvěčnit. Jako regulační opatření tady zavedli vstupné 5 Euro, které vám vrátí, pokud si koupíte knihu. Nicméně zájem je i tak obrovský a celý den neustává. Nedaleko také míjíme Café Majestic, které je údajně místem, kde J.K.Rowlingová skutečně psala první řádky románu o Harry Potterovi.

Douro Valley

Následující den nás čeká údolí řeky Douro, nádherná kopcovitá krajina posetá terasami vinic podél říčních meandrů. Řeka s přilehlým okolím vytváří jedinečné mikroklima, ve kterém nechává dozrát hroznům do nejvyšší možné kvality. Podmínky pro pěstování vína jsou zde tak specifické, že víno z oblasti Douro získalo regionální ochrannou známku a celá je oblast je také kulturním dědictvím Unesco.

Brzy ráno projíždíme po klikaté silnici a jsme unešeni krásou zdejší krajiny. Slunce je ještě nízko nad obzorem a zalévá malebné kopečky, terasy a vinice na nich svými paprsky, modeluje jejich tvary a předává jim svou zlatavou barvu. Fotografův sen. Zastavujeme každou chvilku, kdy se nám před očima objevují nové a nové scenérie.

Těším se na městečko Pinhao, kde jsou krásné vyhlídky na zákruty řeky Douro s půvabnými mosty, lemované nekonečnými terasami vinic. Náš cíl je rodinné vinařství v městečku Sao Joao da Pesqueira, kde nám snad prozradí tajemství výroby portského vína. 

Portské víno se vyrábí z hroznů vín z místních odrůd nejčastěji Touriga Nacional, Tinta Roriz, Touriga Franca, Tinta Cão a Tinta Barroca takzvaným dolihováním, kdy se v určitém okamžiku kvašení (tehdy má víno ještě vysoký obsah zbytkového cukru) zastaví přidáním do vinné pálenky aguardente a takto “upravené” víno je velmi sladké a získá větší obsah alkoholu (od 18 do 21%). Toto portské víno se pak stáčí do sudů, kde dále zraje (portské víno druh tawny) nebo do nerezových tanků anebo přímo do lahví (portské víno druh ruby). Portské tawny díky zrání v sudech také získává zlatohnědou barvu a sudové aroma, zatímco portské ruby má barvu sytě červenou. Vedle těchto dvou druhů, které se vyrábějí z červených hroznů existuje také portské bílé víno vyráběné samozřejmě z hroznů bílých.

Portugalské víno však není jen portské a tak nám majitelka vinařství Claudia pyšně ukazuje i “normální” vína. Jsou vynikající. Některá z nich jsou opravdové unikáty vyrobené z hroznů vinic starých 60 i 100 let. Odráží se v nich historie a tradice vinařství předků a prapředků dnešních vinařů v údolí Douro. Mám neskutečný pocit úcty a respektu, když vychutnávám toto víno. 

Vinařská oblast Lisabon

Z úchvatného Doura míří naše cesta za vínem na jih do oblasti Lisabonu. Cesta po poloprázdné dálnici bez uzavírek (ach, jak si to užíváme…) zabere necelé 3 hodiny. V okamžiku, kdy sjíždíme z dálnice, vnoříme se do mírně zvlněné krajiny, kde nás klikatá silnička vede vinicemi a malými vesničkami, které nás pohladí svou přívětivostí a trochu omšelou krásou. Jsou nádherně autentické, žádný skansen pro turisty. Ostatně, sem ani žádní turisté nezamíří, a tak na můžeme na vlastní kůži zažít atmosféru ospalého portugalského venkova. Zdejší vinařská oblast je úplně jiná než údolí Douro. Leží blízko mořského pobřeží, a to jí zajišťuje větší přísun vláhy a vlhkosti. Vinice se tady proto vysazují na dobu do 15 let stáří, během nichž se z nich získává maximální produkce hroznů. Po skončení této produkční doby se vinice likvidují a mezitím se zakládají nové. Nicméně podmínky jsou tu skutečně excelentní, mikroklima specifické, vlhké. Dává dozrát hroznům do té nejvyšší kvality. Portské se zde nevyrábí, zato tento region oplývá vynikajícími lehkými a svěžími bílými víny (ze kterých vás druhý den po konzumaci nebolí hlava, což je příjemná zkušenost…) a také plnými červenými víny se silným aroma. Setkáváme se s Pedrem, skromným majitelem rodinného vinařství Caves Rendeiro, z něhož doslova vyzařuje zaujetí a láska k vínu. Postupně ochutnáváme “majstrštyky” jeho produkce, z nichž mnohé již známe a oblíbili jsme si je, neboť kamarád tato vína dováží k nám do Česka. S Pedrovým zaujatým výkladem však chutnají tak nějak intenzivněji a ještě lépe.

Především “kolibřík” Lev-me, lehoučké bílé víno se svěží kyselinkou, s mírnou perlinkou, je vynikající. A červená Caves Reserva Especial Rendeiro, plné chuti a aroma jakbysmet. Láhve těchto vín jsou polepeny mnoha medailemi a cenami z různých soutěží a veletrhů, jak rád podotýkám “to víno má medailí víc, než ruský generál..”, což jen podtrhuje jejich kvalitu a unikátnost.

Portugalsko, láska na druhý pohled

Odjíždíme z Portugalska s úsměvy a dobrými pocity na duši. Tato země je nádherná, bezpečná, se skromnými, vstřícnými a příjemnými lidmi. Historickými památkami, které i přes svou omšelou krásu na vás dýchnou atmosférou dávných časů, kdy bylo Portugalsko světovou velmocí.

Ty časy jsou už dávno pryč, ale pro cestovatele jako jsme my, je to vlastně dobře, protože tady je ještě všechno normální a opravdové a ne jen turistický skansen, kde se tlačí davy lidí, aby si pořídili své vysněné selfie fotky. Stejně tak je to i s portugalskými víny, která si svou kvalitou, chutí, charakterem nezadají se svými francouzskými, italskými nebo španělskými sousedy. Mnohá z nich jsou lepší, mají svůj ušlechtilý původ. Jen je možná tolik neznáme, protože třeba nemají tak silný marketing a obecné povědomí. Ale věřte mi, stojí za to je poznat a ochutnat.