Azorské ostrovy až do letošního roku nebyly na mém seznamu fotodestinací. Faktem je, že Covid ten seznam seškrtal na nulu. A tak, když mi jednoho dne krátce před velikonocemi přistává v inboxu e-mail s fotkou se sluncem zapadajícím za útesy a titulkem “Pojeďte s námi fotit na Azory”, je to jako impuls. V kontrastu s naším lockdownem jsou Azory v tuto dobu oázou normálnosti. Roušky jen v interiérech, volný pohyb po ostrovech, otevřené služby, obchody a restaurace. Kromě negativního PCR testu žádné omezení pro příjezd na ostrovy a žádná karanténa po návratu zpět domů. Už dlouho jsem nikde nebyl, fototechnika zahálí doma. Začínám přemýšlet a po dohodě s rodinou potvrzuji účast na expedici. Týden na ostrově São Miguel o velikonocích. Krajina, které dávají přívlastky jako evropská Havaj. Krátery s jezery, vodopády, útesy, geotermální prameny, pralesy. Mystická atmosféra v mlžném oparu. Proměnlivé počasí měnící se několikrát za den. Kouknu ještě na pár fotek na Googlu a začínám se těšit.
Azory jsou také drone friendly destinace, díky příslušnosti k Portugalsku tady platí pravidla EU pro provozování dronů, a tak do příprav kromě fotografické výbavy na expedici zahrnuji i svého Mavica 2 Pro. Se třemi bateriemi a nabíječkou do auta, protože mám takové tušení, že na Azorech toho na dronění bude hodně a taky díky silně větrným podmínkám bude spotřeba energie na drona extrémní. Jen se trochu toho větru už dopředu bojím, aby mi dron někam neuletěl, nebo abych ho někde neroztříštil o skálu.
2 dny před odletem si jedu nechat udělat PCR test na Covid, za 1710,- Kč, i s mezinárodním certifikátem. Bez toho bych ani neopustil pražské letiště. Bez předchozích zkušeností mám trochu obavy, aby mi stihli do odletu poslat výsledek (mají na to 48 hodin), ty se ale hned druhý den ráno rozplývají, neboť mi v mobilu přistává SMSka s odkazem na výsledek testu. Jsem NEGATIVNÍ, hurááá, můžu vyrazit.
Večer před odletem si dávám dohromady informace. Co vlastně vím o Azorech ? Je to sopečné souostroví v Atlantiku, přibližná poloha 37,5 st. s.š. a 27,5 st. v.d. Je tvořené 9 ostrovy o celkové rozloze 2.333 km čtverečních, z nichž největší je São Miguel (759 km čtverečních), kam míří naše cesta. Na Azorech celkem žije 246 tisíc obyvatel. Hlavním a největším městem je Ponta Delgada na ostrově São Miguel, kde je mezinárodní letiště a žije zde 70 tisíc obyvatel. Protože jsou Azory téměř uprostřed Atlantiku, 1500 km na západ od Evropy, je zde časový posun mínus dvě hodiny oproti Praze.
Cesta na São Miguel
Na São Miguel odlétáme večerním letem z Prahy se stopoverem v Lisabonu, kde pokračujeme druhý den brzy ráno do Ponta Delgady. Letiště Václava Havla v Praze je liduprázdné, funguje zde jediný otevřený obchod – Billa, jinak hotový zombieland. Dost smutný pohled.
Liduprázdné letiště Praha za Covidu
Lisabon je jiná káva, zdá se, že tu provoz funguje relativně normálně, restaurace i obchody jsou otevřené, letiště odbavuje spousty letů a dodržují se přísné hygienické podmínky. My se s PCR testy vyplněním on-line formulářů registrujeme pro vstup do Portugalska a dále i na Azory. Po splnění těchto formalit nastupujeme brzy ráno do letadla směr Ponta Delgada. Mám místo u okénka a brzy poté, co se stroj odlepí od ranveje, se za okny rozlije nádherné teplé světlo vycházejícího slunce. Jak letíme směrem na západ, provází nás dlouhou dobu, barví křídla a oblaka pod námi a kolem.
Kontroly na Covid, letiště Ponta Delgada
Poslední půlhodinu před přistáním klesáme do mraků, přichází silné turbulence, poryvy větru dost letadlem hází. Azorské ostrovy dostávají své větrné pověsti. Těšil jsem se, jak uvidím přílet do Ponta Delgady, místo toho ale oblétáme ostrov São Miguel ze severu a najednou z ničehož nic pilot vysunuje podvozek. Pod koly se objevuje ranvej a letadlo prudce dosedá na plochu. Trochu drsně přistáváme na Azorech. Venku hustě prší. Při východu z letiště nás čeká kontrola a hlavně na Covid. Všechny dokumenty máme v pořádku, takže pronajímáme minivan a jedeme na penzion. Je to krásné místo na okraji Ponta Delgady s velkými zahradami, kde na plantážích ve sklenících pěstují ananasy.
Naše ubytovací základna v Ponta Delgadě
Nemáme přesný denní a týdenní plán, kam se kdy vydat prozkoumávat jednotlivé části ostrova São Miguel, rozhodujeme se aktuálně podle počasí. Prakticky to vypadá tak, že se rozhlédneme, na které světové straně nám počasí přeje a tím směrem vyjíždíme. Je to vždy očekávání, co nám místní přírodní podmínky připraví za překvapení. O to je naše fotografické cestování po ostrově zajímavější. Vzdálenosti jsou tady nevelké, do hodiny až 90 minut jsme schopni dojet autem do jakéhokoliv místa na ostrově.
Ilhéu de Rosto de Cão, São Miguel, Azory
Radnice v Ponta Delgadě, São Miguel, Azory
Historická městská brána, Ponta Delgada, São Miguel, Azory
Sete Cidades
Na východní straně ostrova São Miguel se válí mraky, zatímco severozápad je zalitý sluncem, vyrážíme tedy ke kaldeře Sete Cidades. Počasí vypadá slibně, sluníčko, nefouká. Cesta se vine serpentinami do kopců k vrcholům bývalých sopečných kráterů.
Zelené azorské pastviny z výšky, São Miguel, Azory
Zastavujeme na vyhlídce, odkud je vidět sytě zelená políčka v ranním světle, vzadu lemovaná pobřežím a horami. Droním, padají tam parádní záběry a videa. Pokračujeme dále k Sete Cidades, je to asi 30 kilometrů od Ponta Delgady.
Miradouro (vyhlídka) da Boca do Inferno (ďábelská tlama), São Miguel, Azory
Odstavujeme auto na malém parkovišti a jdeme asi 2 kilometry upravenou pralesní stezkou sytou zelení až k vyhlídce Boca do Inferno. Je to nádherné místo. Kolem se rozpouštějí cáry mlžného oparu, připadám si jako někde v Amazonii. Z mlhy se postupně vynořuje úzký chodník, na jeho konci je vyhlídka a za ní propast a kráter zaplavený jezerem Lagoa do Santiago. Vzadu za ním vykukuje vesnička Sete Cidades a to celé je ohraničené ještě jednou mohutnou kalderou. Kolem je mlha, občas se protrhává, slunce kreslí doteky světla na kráter. Je to famózní. Fotím, droním, jsou tu ale silné poryvy větru a dron chvílemi neposlouchá. Na okamžik mizí i v mlze, nefungují mu senzory (“nevidí”) a musím ho řídit plně manuálně. Dronařský adrenalin.
Mlžná atmosféra na Sete Cidades, São Miguel, Azory
Mlžná atmosféra na Sete Cidades, São Miguel, Azory
Po tomto úchvatném zážitku sjíždíme do vesničky Sete Cidades. Cestou ještě zastavujeme na vyhlídky na modré a zelené jezero (Lagoa Azul, Lagoa Verde), která tkví na dně kaldery a na jejichž březích vesnička Sete Cidades leží. V místní restauraci si dopřáváme výborný a levný oběd (12 Euro all you can eat) a v kávobaru vedle kostela kávičku a dezert (1,20 Euro !). Jsou tu pouze místní, kromě nás žádní turisté a to vytváří typicky ospalou atmosféru zdejšího venkova.
Modré a zelené jezero (Lagoa azul & verde), Sete Cidades, São Miguel, Azory
Na západní pobřeží to máme slabou půlhodinku. Jedním z mála míst, kde se na Sao Miguel dá koupat přímo v Atlantiku, je přírodní laguna Ponta Ferraia u městečka Ginetes. Mísí se v ní studená voda Atlantiku s horkou geotermální vodou ze sopečných útrob ostrova. Procházíme lávovým polem, schůdky, na jejichž konci je laguna. Koupání je dost divoké, prudké velké vlny přicházející z oceánu s námi hází. Musím se držet lana a mám co dělat, abych se udržel. Asi po čtvrthodině to vyřízený balím a startuji drona. Fotím a točím útesy, krásný barevný kontrast vytváří tmavě modrá voda Atlantiku s oranžovou a zelenou barvou pevniny a sněhobílé vlny tříštící se o černé lávové útesy. Z výšky je krásně vidět “cik-cak” příjezd na Ponta Ferraiu po místní klikaté a strmé cestě.
Ginetes, Ponta Ferraia, pobřeží São Miguel, Azory
Abychom toho ještě neměli dost, přesunujeme se ještě na nejzápadnější cíp ostrova São Miguel, do městečka Mosteiros, které leží na mohutných útesech na několik poloostrůvcích, což je opět pastva pro drony a nemůžu se těch záběrů z výšky pořád nabažit.
Pobřeží a útesy, Mosteiros, São Miguel, Azory
Mosteiros, São Miguel, Azory
Geotermální prameny ve Furnas, pralesní stezky k vodopádům
Co dělat, když na Azorech na fotoexpedici prší ? Nejlépe se vydat do vnitrozemí. Naše cesta míří do Furnas, oblasti se silnou geotermální energií, kouřícími sirnými průduchy a horkými prameny. Venku se honí husté mraky a počasí se z minuty na minutu mění od prudkého lijáku až po chvilky, kdy neprší. Cestou do vnitrozemí nás také všude provází cáry mlhy. Dnes to bude hodně atmosféra. Než uhneme od pobřeží do hor, zastavujeme ve Villa Franca, městečku nad nímž se na vyhlídce tyčí architektonicky zajímavá kaplička s krkolomným názvem Ermida de Nossa Senhora da Paz (něco jako kaple Panny Marie pomocné). Má symetrické kaskádovité schodiště, na jehož vrcholu se tyčí skromná kaple. Vytahuji dron, daří se pár fotek a video těsně na hranici mlžného závoje. O pár metrů výš už dron mizí v mlze.
Kaple Ermida de Nossa Senhora da Paz
Pokračujeme dále, před městečkem Furnas, je stejnojmenné jezero. Cesta k němu je dlážděná kostkami a lemovaná nádhernou platanovou alejí. V tuto dobu tu kvetou také červenofialové azalky. Z mlhy se vynořují jednotlivé stromy, jejichž koruny vytvářejí nad námi klenbu jako v chrámu. Nikde nikdo a celé místo má až posvátnou atmosféru. Zastavujeme na silnici a fotografujeme.
Platanová alej, São Miguel, Azory
Do Furnas se těším na oběd, dáváme si místní specialitu – Cosido. Je to takový “eintopf”, směs různých druhů masa a zeleniny a specifický je způsob vaření, typický pro Furnas. Cosido se totiž vaří několik hodin v nádobách v jámách vyhloubených v zemi, kolem kterých proudí horká pára ze země. No pochoutka je to skvělá a porce obrovské. Následuje poobědová kávička za 0,60 Euro (nevěřím svým uším, když si obsluha říká cenu). Procházka po Furnas nás zavádí do centra městečka upraveného, topícího se v záplavě květin, teď především azalek a také všudypřítomných horkých a sirných výparů. Jsme doslova na horké půdě, energie nám sálá pod nohami.
Furnas, São Miguel, Azory
Furnas, São Miguel, Azory
Počasí je dnes ideální na treky pralesními stezkami k místním vodopádům. Po dešti je všude také dostatek vody, jak budeme mít možnost se později ještě přesvědčit. Půlhodinku od Furnas směrem na jih sjíždíme v serpentinách k městečku Povoação parkujeme za ním u vstupu do lesa a jdeme krátkým trekem pralesní stezkou k vodopádu Salto do Prego. Všude je spousta syté zeleně. V jednom místě překračujeme (teď po dešti spíše přelézáme) potok, teď už valící se říčku s vodopádem, jak napršelo. Stezka se vine vzhůru pralesem, podél toku říčky, cesta je blátivá. Asi po 2 kilometrech přicházíme k vodopádu Salto do Prego. Desetimetrová kaskáda vody se valí do lesní laguny a odtéká dále roklí. Jsme tu sami, obklopeni sytou čerstvou zelení. Fotografujeme asi hodinu vodopád na dlouhé expozice. Vracíme se zpět stejnou stezkou. V místě, kde jsme přelézali valící se říčku, se fakt nestačíme divit! Během dvou hodin voda opadla natolik, že místo téměř nepoznáváme, z říčky je opět potůček, tak čtvrtinový oproti před dvěma hodinami.
Vodopád Salto do Prego, São Miguel, Azory
Farol do Arnel, Nordeste
Na São Miguel je jeden krásný fotogenický maják na nejvýchodnějším výběžku ostrova u vesničky Nordeste. Postavený na skále na šestiúhlém podstavci a vede k němu strmá klikatá cestička shora z vesnice. Jsme kousek odsud, větrné podmínky jsou prý na drony dnes “příznivé”, tak není na co čekat. Při příjezdu do Nordeste vane silný vítr s poryvy, mám velké obavy dron nastartovat a vyletět. Někdo prohlašuje něco o “srabáctví” a “lepší podmínky jsem tady nezažil” a tak nakonec není na co čekat a letím taky, jako ostatní. Fakt je, že moc fotek majáku Arnel od moře z dronu jsem neviděl. Proč asi ? K majáku je to nějakých 600-700 metrů vzdálenosti a přes 100 metrů výškově dolů, takže letím do “propasti”. Necítím se vůbec dobře. Sotva vyletím ze závětří skal, dron začíná signalizovat silný vítr, poryvy a doporučení okamžitě přistát. No, nic, ignoruji to. Mezitím se přes maják občas převalí mlha. Znovu zažívám dronařský adrenalin. Přesto se daří několik fotografií a videozáběrů a nakonec jsem moc rád, když dron bezpečně přistávám vedle sebe na chodníku, zatímco se mi klepou ruce…
Maják Arnel, Nordeste, São Miguel, Azory
Maják Arnel, Nordeste, São Miguel, Azory
Nejklidnější jezero, dvoukaskádové vodopády, zenová Caldeira Velha
Azorské ostrovy nejsou zrovna ideální koupací destinace. Nejsou zde žádné resorty s písčitými plážemi a koupání v moři řeší místní budováním vlnolamů mezi útesy. Do těchto vlnolamů jsou umístěné bazénky, kam se přelévají vlny mořské vody. Říkají tomu zona balnear. Pokud člověk není náročný na plážový komfort a nevadí mu neustále pofukující čerstvý vítr, je to na Azorech skvělá alternativa, jak si užít koupání v Atlantiku. Prosluněným ránem projíždíme kolem jižního pobřeží. Zastavujeme v městečku Caloura u místního mola v zátoce, obklopené divokými útesy. Na konci je mola stojí malý maják a je tu také zona balnear, malý bazének, do kterého se přelévá mořská voda. Idyla. Aktivujeme naši droní letku, hned hurá do vzduchu! Droním rozeklané tmavé lávové útesy v kontrastu s bílými domečky, temně modrým Atlantikem a jeho sněhobílými příbojovými vlnami. Slunce opět mezi mraky posílá místy doteky světla. Něco podobného jsem zažil snad jen na Havaji, nádhera.
Caloura, São Miguel, Azory
Protože vrcholy hor jsou pod mlžnou pokličkou, rozhodujeme se navštívit jezero Lagoa do Congro, které je nejklidnějším jezerem na ostrově São Miguel. Nachází se ve vnitrozemí ostrova, uprostřed pralesů a tím je jeho hladina klidná, nezčeřená větrem. Z výšky vypadá, díky své brčálové barvě vody, jako zelený drahokam. Pořizuji opět nádherné fotografie z výšky dronem, ta barevná mozaika zeleně a kvetoucích stromů je dechberoucí.
Lagoa do Congro, São Miguel, Azory
Pralesní stezka, Lagoa do Congro, São Miguel, Azory
Naše cesta nás poté zavádí do oblasti Ribeira Grande. Suneme se pomalu serpentinami, přejíždíme hory, průsmyky. Vnitrozemí je málo obydlené, každou chvíli narazíme na kamenné ruiny starých domků. Mnohé z nich jsou z části zarostlé lesem a zdi pokryté mechem. Příroda nad nimi přebírá svou vládu. Někdy se náhle jejich obrysy vynoří z mlhy. Takové místo mě uchvátí doslova mystickou atmosférou. Dopřáváme si čas na zajímavé tajemné fotografie. A vrcholem mezi tím jsou zbytky starého kamenného viaduktu.
Ruiny domů v lese, Capellas, São Miguel, Azory
Ruiny kamenného viaduktu, São Miguel, Azory
Sjíždíme z hor o něco níž, kocháme se výhledy do dáli na severní pobřeží u Ribeira Grande. V oblasti jsou také četné geotermální prameny, země tady doslova “žije”. Kousek od městečka je malá geotermální elektrárna, hned za ní přírodní skvost, scenérie jako z Jurského parku, vodopády Salto do Cabrito. Dvoukaskádové. První kaskáda se řítí ze skalních útrob a přechází do druhé, mohutnější kaskády spadající do malé laguny s odtékající říčkou. To vše posazené do hnědooranžové skalní rozsedliny, jako by ji tu někdo pro vodopády vytesal. Neskutečně krásné.
Vodopád Salto do Cabrito, São Miguel, Azory
Bohatost a rozmanitost Azorských ostrovů dotvrzují také místní geotermální jezírka. Caldeira Velha je asi nejkrásnější. Pokud se nechcete koupat v moři, je tohle skvělá alternativa. Přírodní park, stylizovaný do botanické zahrady s přírodními termálními jezírky uvnitř. V době naší návštěvy je tu minimum lidí, vstup do parku je ale i tak omezen pro celkem 50 lidí, jednak kvůli Covidu a jednak kvůli zaplněnosti jednotlivých jezírek. Vystát si tak asi půlhodinovou frontu není vůbec na škodu, neboť máme Caldeiru téměř jen sami pro sebe. Procházíme pomalu parkem, záplava zeleně a rostlin je ohromující. Stezky a chodníčky jsou upravené asfaltem, místy vydlážděné. Před vstupem do jezírek jsou k dispozici i jednoduché převlékárny. Ze skal na konci parku prýští nádherné vodopády. Vypadají jako uměle vytvořené, ale ne, tohle je dílo přírody. Jen pod nimi člověk dotvořil jezírko. Jdeme do plavek, stavíme stativy do vody a přímo od vodní hladiny fotografujeme tuto nádhernou scenérii na dlouhé expozice. Rozmazaná voda hladiny jezírka a pramenů vodopádu vyzařují pak z fotografií přímo zenový klid a energii. Teplota vody v jezírku je 26 stupňů, a tak je mi fajn a vydržím fotografovat více než dobrou třičtvrtěhodinu. Zbytek času se potom odměňuji odpočinkem v ostatních termálních jezírcích, jejichž horká voda je naředěná studenou na teplotu kolem 38 stupňů. Báječný relax uprostřed dechberoucí zeleně tropického pralesa. Je to fascinující zážitek.
Fotografování v Caldeira Velha, São Miguel, Azory
Vodopád, Caldeira Velha, São Miguel, Azory
Koupání v termálních jezírkách, Caldeira Velha, São Miguel, Azory
Čajové plantáže v Evropě
Na severním pobřeží východně od oblasti Ribeira Grande narazíme v zákrutu silnice na políčka se sytě žlutozelenými keříky v pravidelných řádcích. Chá Gorreana je jediné místo na evropském území, kde se pěstuje a zpracovává čaj. Má tradici od roku 1883, kdy sem první čaj přivezli číňané. Starobylá továrna, ke které přiléhá 32 hektarů čajovníkových plantáží. Procházím výrobnou, nasávám vůni fermentovaných čajových lístků. Repasované historické stroje jsou umístěny v dobových prostorách, v místnostech jsou položeny i dobové předměty, jako čajový servis, dobové účetní knihy. Takové muzeum, ale plně funkční, čaj se zde opravdu vyrábí, vyváží a prodává. Beru jako povinnost zakoupit vzorky čaje, těším se jak budou doma chutnat. Venku pak dokonalý zážitek umocňuje procházka plantážemi čajovníků, kde fotografujeme vlnící se řádky keříků a dronem shora pak nádherné struktury čajovníkových polí.
Chá Gorreana, továrna na čaj, São Miguel, Azory
Čajové plantáže, Chá Gorreana, São Miguel, Azory
Čajové plantáže, Chá Gorreana, São Miguel, Azory
Fotografování uprostřed čajových polí, Chá Gorreana, São Miguel, Azory
Malebný ostrov uprostřed Atlantiku
Je večer, slunce se chýlí k západu. Co bychom to byli za fotografy, kdybychom si nevyfotili alespoň jednou útesy při západu slunce. São Miguel nabízí na svém malém území neuvěřitelně pestrou paletu zajímavých úkazů, krajin, vyhlídek, počasí, co se dá zažít, vidět, vyfotografovat. A jak tady končí náš poslední den fotoexpedice, tak se symbolicky loučím na vyhlídce Svaté vůle (Miradouro de Santa Iria) s tímto malebným koutem světa uprostřed Atlantiku, který ve mně najisto dlouho zanechá hluboké vzpomínky. Tento článek si můžete přečíst ve zkrácené verzi v časopisu Lidé a Země online : https://www.reflex.cz/clanek/lide-a-zeme/107019/azory-v-casech-covidu-aneb-prirodni-krasy-azorskych-ostrovu-zachycene-dronem.html
Miradouro (vyhlídka) de Santa Iria, São Miguel, Azory
Zajímá mě, kolik jsem toho na Azorech nalétal dronem. Dívám se do appky do knihy letů a vychází to téměř na 4 hodiny létání za ten týden fotoexpedice. To je dost, tak super. Jen první věc, co musím po návratu vyřešit je ten špatný ovladač. Musel jsem ho téměř pokaždé kalibrovat, pípalo to stále až ze mě pak kluci měli srandu.
Teď už jsme v letadle na cestě do Prahy. Vzpomínám. Kdosi se ptá, co se nám na Azorech nejvíce líbilo. Ani nejsem schopen to nejvíc vybrat. Bylo to pestré, každý den chvíli něco jiného. I počasí jiné. Prokličkovali jsme tím vším báječně. Cesty do hor, silničky serpentiny v horách, výhledy na sopky s jejich kalderami a zatopenými jezery. Treky pralesem k vodopádům. Dobře přístupná místa, která vypadají jako totální divočina. V této době minimum turistů. Platanové aleje v dešti a mlžném oparu. Všude kolem kypící dechberoucí zeleň. Divoké rozeklané pobřeží s lávovými útesy. Maják na skále, kde jsem se bál, když jsme létali s drony v silném větru. Čajové plantáže, jediné svého druhu na evropském území. Kamenné ruiny starých domků a vidaduktu obrůstajíciho mechem a zelení. Doteky světla při měnícím se počasí. Skvělé místní lokální jídlo a pokrmy. Kouřící průduchy ve Furnas a Caldeira Velha s termálními jezírky a vodopádem, který na našich fotografiích vypadá jako zenové místo uprostřed divočiny. Milí místní lidé.
Prohlédněte si video z Azorů zde :
Azory jsou nesmírně zajímavé místo. Normálně by nebylo určitě vysoko na mém seznamu, v této době je to však oáza normálnosti. A také dechberoucí atraktivní a krásné přírody a krajiny. Odjíždím odsud krásně odpočatý a unavený zároveň, protože ten týden by velmi intenzivní. A jsem plný energie, beru si ji sebou z ostrovů a chci, aby mi vydržela hodně dlouho. Díky, Azory, za skvělý zážitek !