Jiří Soural

Magickým Islandem (2021)

skála, trojzubec, zrcadlení, hvítserkur, island

Mystická atmosféra Islandu popouzí naši fantazii. A Island takový skutečně je, jako by vystupoval z našich představ, bizarní, krásný a drsný, ponurý a barevný zároveň. A každým dalším okamžikem jiný. Jako místní počasí. Na to nepotřebujeme fantazii, stačí to vidět a zažít. Aktivní vulkány, žhnoucí láva, rozeklané kaňony, příboj arktických moří tříštící se o útesy, mohutné ledovce, z nichž tekoucí řeky padají ze skal v podobě tisíců vodopádů.

Plán expedice

Je poslední červencový víkend, jeden den do odjezdu na expedici Island 2021. Po posledních pracovně-hektických dnech mám všechno zabaleno a v mysli se mi už daří naladit se na vlnu dobrodružství, cestování a fotografování. Island jsem doposud navštívil třikrát a strávil tam více než měsíc svého života. Každá z mých cest se odehrála v různých ročních obdobích. Náklonnost k Islandu je alespoň pro mě návyková, a tak když se naskýtá příležitost jet na dvoutýdenní fotoexpedici, neváhám ani minutu, potvrzuji účast a v srdci se mi opět zvedá touha po drsné islandské krajině, ledovcích, sopkách a vodopádech.                                

Expediční itinerář nás povede 14 dní okruhem kolem celého Islandu. Budeme fotografovat aktivní sopku, strávíme 2 dny ve vnitrozemí v duhových horách Landmannalaugaru, čekají nás pláže s černým pískem, vodopády a ledovcové laguny na jihu ostrova. Z východu projedeme vnitrozemím, pustinou mezi kaňony až na sever do geotermálních oblastí sopky Krafla a k nejmohutnějším a nejkrásnějším vodopádům Detifossu, Selfossu a Goðafossu. Od skal a útesů členitého severního pobřeží se budeme stáčet k jihozápadu a cestou k hlavnímu městu Reykjavíku prozkoumáme offroadem oblasti nejmenšího islandského ledovce Langjökull.                     

Moje fotovýbava se do minulých výprav na Island rozšiřuje, beru s sebou teleobjektiv na papuchalky a ostatní hnízdící ptáky a především dron, který slibuje dechberoucí fotky a videa ze vzduchu. 

Cesta na Island, první kontakt se sopkou

V nedělní podvečer se scházíme s ostatními účastníky expedice v odletové hale. I přes hlavní sezónu je letiště v Praze teď poloprázdné, ale paradoxně náš večerní let do Keflavíku je téměř plný! No, Češi vyrážejí za dobrodružstvím. 

Po třech hodinách nočního letu se konečně ocitáme nad Islandem. Dole pod námi jsou husté mraky, úplná deka. Jsme ale na severu těsně pod polárním kruhem, a tak za okny na pravé straně začíná prosvítat barevný obzor. Kousek před přistáním nalétáváme pod mraky a najednou se na mé straně na obzoru do červena rozzáří obloha, krajina a oblaka nad ní. Sopka Fagradalsfjall hraje své světelné divadlo. Je to sice v dálce, ale přitahuje naši pozornost jako magnet. Ještě jsme ani nepřistáli na Islandu a už přichází takový úžasný a nečekaný zážitek. 

Přivítání na Islandu, erupce v dálce, sopka Fagradalsfjall

Po přistání a vyzvednutí zavazadel (všechno dorazilo v pořádku) procházíme kontrolami na covid a registrací vstupu na Island. Všechny dokumenty máme v pořádku, vyzvedáváme terénní auta (Suzuki Vitara, čtyřkolky, přece jen pojedeme offroad ve vnitrozemí a tam bez 4×4 nemůžeme) a jedeme na místo kousek od letiště, odkud na dálku ještě fotíme zářící a soptící vulkán Fagradalsfjall. Je 2.30 v noci, poté už míříme na blízký hotel se trochu vyspat. Zítra nás čeká celý dlouhý den fotografování a létání dronem na sopce!

Aktivní sopka Fagradalsfjall

V 9 ráno se scházíme v jídelně u snídaně. Nad stolem svítí obrovská televize a na ní z on-line webkamery záběry sopky Fagradalsfjall. Erupce střídá erupci, z kráteru vytéká žhavá láva. Rychle dojídáme a už se těšíme na dnešní výlet k vulkánu. Jedeme přes Grindavík a Keflavík kolem světoznámé Modré laguny. Pár kilometrů za ní už jsou u silnice odstavná parkoviště. Parkujeme na P2, které by mělo být nejblíže kráteru Fagradalsfjall. Bereme batohy s fototechnikou, drony a vyrážíme na 12-ti kilometrový trek k lávovým polím a výhledům na vulkán. Je tu kolem dost rušno. Řetízky lidí pohybující se po hřebenech přilehlých kopců. Pořád ale je to ještě únosné, množství lidí se rozptýlí v rozlehlé krajině. 

Lávová pole u sopky Fagradalsfjall, Island

 Terén je dost náročný, po asi 2,5 kilometrech stoupáme prudkými kopci ke kouřům za horizontem, kde tušíme kouřící kráter. Z hřebenů jsou vidět úchvatná černá lávová pole a za každým dalším kopcem se otevírají nové a nové výhledy na bizarní krajinu. Fotím teleobjektivem, natáčím na GoPro. Za třetím vrchokem scházíme k lávovému poli a podél něj se přicházíme co nejblíž ke kráteru. Na blízkém vršku startujeme drony.

Provoz nad sopkou Fagradalsfjall je opravdu velký

Pohled do kráteru sopky Fagradalsfjall, Island

Točím a fotím první záběry na sopku, do kráteru, kolem spousty kouře a z něj se najednou vynoří vrtulník s turisty! Jsem v šoku, to mě na hodnou chvíli rozhodí. Sopka je teď málo aktivní, nechrlí. Dívám se dronem do dna kráteru a jsou tam zbytky žhavé lávy. Kousek dál objevujeme i ložiska se žhavými lávovými proudy. Nemohu uvěřit tomu, co vidím na displeji ovladače. Jako z jiného světa. Točím a fotím. Nádherný zážitek, jsem jako u vytržení. Taky nervózní z toho všeho a klepou se mi ruce s ovladačem dronu. Oproti těm megakrásným erupcím, co jsem viděl na Youtube, je tohle skoro nic, ale je to můj první vlastní zážitek a zkušenost s opravdovou aktivní sopkou. Jenom můj vlastní a neopakovatelný okamžik. A tři baterky z dronu jsou rychle vylétané. 

Pusťte si video ze sopky Fagradlasfjall

Geysir a vodopád Gullfoss

Odpoledne po návratu od kráteru Fagradalsfjall jedeme přes městečko Selfoss do oblasti Geysiru a nedalekého vodopádu Gullfoss. V Selfossu dáváme skvělé burgry jako pozdní oběd v Tommi’s burger. Pokračujeme na dnešní ubytko. Bydlíme v typicky islandském stylu, v chatkách v osadě Uthlíð, 8 kilometrů od Geysiru. Je islandské léto, večery jsou tu dlouhé, světlo téměř do půlnoci, a tak večer trávíme fotografováním u Geysiru a Gullfossu. Jsme tu téměř sami, covid se projevil na turismu i na Islandu.

Naše ubytování v chatě, Uthlíð, Island

Byl jsem tu na obou místech v minulosti už dvakrát, v zimě i v létě. V zimě nás tu zastihla větrná vichřice za slunného počasí, vítr byl silný tak, že nám téměř vytrhl a vyvrátil dveře u auta. Fotografovat bylo tehdy skoro nemožné a nebezpečné. Návštěva v létě byla korunována davy lidí. Dnes máme obě místa jen pro sebe. Užívám si ticho přerušené jen výstřiky gejzíru nebo hučením vodopádu. Fantazie. Létám nad Gullfossem dronem, točím. Je to tady sice no-drone zóna, ale jen pro vzlet a přistání, a tak startuji o kus dál a nalétávám nad vodopády. 

„Zlatý“ vodopád Gullfoss, Island

Večer zálohuji data, prohlížím videa fotky od sopky a je to fakt NESKUTEČNÉ! Jsem šťastný, že jsem to zažil a zaznamenal. Asi se na to budu dívat znovu a znovu a připomínat si atmosféru dnešního dne, který jakoby se chvílemi odehrál na jiné planetě. 

Cesta do hor ve vnitrozemí, islandská vysočina, Landmannalaugar

Ranní snídani nám přinášejí v košíku na chatku, dáváme takový islandský ranní piknik. K tomu Nespresso z kapsle z ručního pressovače, takže máme veškerý komfort. Po deváté ráno vyrážíme směrem do hor islandské vysočiny, do vnitrozemí, do Landmannalaugaru. Po cestě děláme spoustu zastávek na focení a dronění. Jsme přece na fotoexpedici. Před vjezdem do pustiny zastavujeme u dvouproudého vodopádu Hjalpárfoss na řece Fossá, pod ním je pak přehrada Þjórsá. Krásné místo. Hjalpárfoss v jednom traktu ve dvou proudech padá rozsedlinou mezi skalami do laguny a dál říčka Fossá odvádí proud do přehrady. Droním a fotím na dlouhé expozice, oboje záběry vypadají skvěle. 

Vodopád Hjalpárfoss, Island

Nedaleko za Hjalpárfossem zastavujeme na oběd a dotankování benzínu. Hrauneyjar je benzínka, bufet a poslední civilizace před vjezdem do vnitrozemí na islandskou vysočinu, kde se dají dokoupit zásoby potravin a pohonných hmot. 

Před vjezdem na offroad do vnitrozemí, Hrauneyar, benzínka, motorest, Island

 Kousek odtud už odbočujeme na F208, asfaltka se brzy mění na šotolinu a jsme v pustině. Silnice označené F jsou na Islandu offroadové cesty, na nichž se musí jezdit jen auty s pohonem 4×4. Do Landmannalaugaru pojedeme takto asi 30 kilometrů. Krajina je jako z jiné planety. Černý sopečný písek, z něj vystupují bizarní hory a kopce. Z dronu také vidíme, jak ji přetínají říčky a barevná jezera zaplavující sopečné krátery. Je zataženo, počasí dotváří ponurou fantaskní atmosféru. Občas se někde mraky roztrhnou a slunce rozzáří kousky krajiny kolem svými doteky světla. Je to nádherné. V jednom místě zastavujeme na úpatí, stoupáme černým pískem na nedaleký hřeben. Za námi zůstávají v písku stopy a připadám si jako na kosmické misi někde ve vesmíru. 

Sopečná krajina Landamannalaugar, Island

Landmannalaugar kemp, duhové hory

Těsně před Landmannalaugarem jsou jezera Hnausapóllur a Frostastadavatn. První je menší, je to zatopený kráter. Z cesty ze země to tak není vůbec vidět, ale zastavujeme na jeho hraně, vypouštíme drony a najednou se z výšky krajina ukáže v celé své kráse.

Kráter Hnausapóllur, Island

Azurově modrá voda konstrastuje s okolním černým pískem, ze kterého se zvedají další kopce, hory a krátery. Je to fascinující, mystické. Za druhým jezerem Frostastadavatn už vykukují duhové hory, neklamné znamení, že jsme blízko Landmannalaugaru. Fotím z ruky, sázím tam kompozice na všechny světové strany. Kam se podívám, pecka! 

Duhové hory, Landmannalaugar, Island

Duhové hory, Landmannalaugar, Island

Po pár minutách přijíždíme do Landmannalaugaru a je to znovu absolutně EPIC! Údolím teče říčka Námskrísl / Jökullgilskrísl. Tu musíme přebrodit s autem nadvakrát. Daří se a už přijíždíme do kempu. Je obklopen barevnými horami neskutečné krásy. Chvílemi na ně zasvítí sluníčko a rozehrává svou barevnou symfonii. Kemp je plný stanů, my máme ubytko v chatě v ubytovně. Cena není lidová, něco kolem 10.000 ISK (asi 2.000 CZK) za noc. V ceně je použití WC a sprchy. V ubytovně je kuchyně na vaření a pokoje s pryčnami. Náš pokoj je asi pro 20 lidí.

Chata v kempu Landmannalaugar, Island

Duhové hory, Landmannalaugar, Island

Kousek od chaty si dopřáváme podvečerní koupel v geotermálních jezírcích. Báječný relax po celém dni putování v černém prachu islandské vysočiny. Protože je dlouho světlo, jdeme ještě večer na krátký trek, tak 4 kilometry do údolí za kempem. Na jeho konci se nám naskytnou nádherné výhledy na duhové hory. Je zataženo, barvy hor jsou tlumené, přesto na ně hledím fascinovaný barevnou hrou a snažím se pochopit, jak může něco tak krásného vzniknout a na Zemi existovat. 

Duhové hory, Landmannalaugar, Island

Offroad islandskou vysočinou na jižní pobřeží

Budím se brzy, v 5 hodin ráno. Někdo ze spolubydlících na ubytovně děsně chrápe a mně nejde už moc spát. Pohled z okna, zda není východ slunce a NENÍ. Venku je zataženo, ale neprší. Do té islandské zimy se mi nechce, zůstávám proto ve spacáku a dopisuji deník. Kolem sedmé vstávám, beru dron, jednu zbylou plnou baterku a chci si natočit záběry kempu Landmannalaugar z výšky. Z 500 metrů to vypadá impozantně. Mraveniště stanů, autíček a domečků mezi údolími oddělenými hřebenem duhových hor. Říčka jako modrozelená stuha se vine kolem kempu a odchází dále na východ. Chtělo by to záběry ještě z větší výšky, ale tam mě nízké mraky už nepustí. 

Kemp Landmannalaugar, Island

Po snídani odjíždíme a pokračujeme po F208 směrem na jih k pobřeží k městečku Vík. Máme to jen asi 80 kilometrů, krajina ale hned od začátku tvoří neskutečnou hru tvarů, barev, struktur a atmosféry, takže zastavujeme na fotografování a dronění snad každých 10 minut. Nevycházím z údivu z té nádhery. Mraky a valící se mlhy se plazí přes vrcholky hor. Na jejich úpatí barevná jezera, černé lávové stěny, písek, zelenožlutý mech tvoří překrásné barevné kontrasty. Cestou přejíždíme kolem dvaceti brodů, naštěstí jsou mělké a celkem bezpečné. 

Sopečná krajina, Landmannalaugar, Island

30 kilometrů před cílem sjíždíme kousek z F208 a zastavujeme ke krátkému treku (asi 4 kilometry tam a zpět) k méně známému vodopádu Ófærufoss. Fotím z dálky na dlouhé sklo (70-200mm) a vychází to skvěle. Pak startuji dron a je to ještě lepší. Ófærufoss je dvoukaskádový vodopád, vysoký odhadem tak 40 metrů. Není tolik známý z islandských fotografií z Instagramu a tyto záběry budou určitě ozdobou mé fotogalerie z Islandu. 

Vodopád Ófærufoss, Island

Podívejte se na video z Landamannalaugaru:

Večer na černé pláži Reynisfjara

Kolem třetí odpoledne jsme na ubytku v osadě Ásar. Je to samota kousek od Víku, máme pětipokojový domek jen pro nás. Dávám hygienu, trochu relax, zálohuji fotky a videa, dobíjím baterky a chystám se na večerní fotovýlet na černé pláže u Víku (ca. 45minut / 50 km).

Městečko Vík, Island

Černá pláž Reynisfjara, Island

Míříme nejprve ke skalní bráně Dyrhólaey, cesta je však uzavřená, měníme tedy plán a jedeme zpět k Víku na další černou pláž Reynisfjara. To je jedna z ikon Islandu, byl jsem na ní při každé ze svých cest. Je pokryta jemným černým pískem, na pobřeží lemovaná čedičovými útesy s krásnými “šestibokými varhany”. Celou scenérii dotvářejí o kus dál z moře vyrůstající kamenné útesy známé jako Reynisdrangar – zkamenělí trollové. Při vstupu na pláž jsme maximálně ostražití, příbojové vlny totiž můžou nečekaně návštěvníky překvapit, hladina moře se zvedne během několika minut a může lidi na pláži dokonale uvěznit. Nic takového jsem tady nezažil, ale dávám si pozor. V hlavě mi vystupují vzpomínky na krásný barevný zimní večer a ráno na černých plážích u Víku. 

Zimní ráno na pláži Reynisfjara, Island

Dnes si však beru s sebou telezoom 200-500mm. Říkám tomu “kladivo na medvědy”, protože původně jsem ho chtěl vzít s sebou na Aljašku na focení medvědů. Tady na útesech  hnízdí malá kolonie papuchalků, létají na moře lovit a nalétavají na útesy k hnízdům.

Fotografování papuchalků

Zkouším je fotit ze země. Upřímně, moc mi to nejde, letovky vůbec, ale nakonec přece jen vyberu několik obstojných snímků do přednášky a cestopisu. Každopádně je to nová zkušenost, s tím telezoomem si ještě moc netykám a bude to chtít čas si s ním víc rozumět. Ale jsem v klidu. 

Papuchalci, Island

Papuchalci, Island

Na mých předchozích expedicích na Island jsem nedaleko od Víku a jeho černých pláží (20 kilometrů na západ) navštívil i impozantní 65 metrů vysoký vodopád Skógafoss na řece Skógar. Je velmi dobře přístupný a viditelný od hlavní silnice Ring road 1. V zimě jsem měl to štěstí užít si ho téměř sám, bez turistů. 

Vodopád Skógafoss, Island

Ledovce a laguny na jižním pobřeží

Druhý den ráno vyrážíme na další část naší cesty po Ring road 1 jižním pobřežím Islandu směrem na východ. Ještě ve mně doznívá spoustu dojmů a obrazů z duhových hor a černých planin Landmannalaugaru. Ty dva dny bylo málo, jsem pevně rozhodnutý sem znovu přijet a strávit v Landmannalaugaru více dní trekováním, fotografováním a droněním. 

Oræfjalljökull, splaz ledovce Vatnajökull, Island

Počasí nám přeje, slunce posílá do krajiny doteky světla. Po necelé hodině jízdy se na obzoru objevují první splazy a pohoří ledovce Vatnajökull – druhého největšího evropského ledovce. Se svou rozlohou 8.000 km² zabírá téměř 10% plochy celého Islandu. Jeho název je složen ze dvou dílčích názvů votn = jezero a jökull = ledovec. 

Fjalljökull, splaz ledovce Vatnajökull, Island

Samozřejmě tady zastavujeme dronit u splazů ledovce Oræfjalljökull a Fjalljökull. Počasí je super, výhledy nádherné. Letím po liniích ledovce, točím video a pak z výšky 300 metrů fotografuji. Na displeji se ukazují úchvatná panoramata. Modrobílý led kontrastuje se žlutými a tmavými skalami. Krásný zážitek. 

Island je „drone friendly“ země

O kousek dále je ledovcová laguna Fjallsárlón, kde se z ledovce Fjalljökull odlamují obří ledové kry a plují lagunou do moře. Máme štěstí I na tuleně, kterého pozorujeme plujícího na ledové kře. Tuleni se na Fjallsárlónu objevují poměrně často, připlouvají sem od moře, protože tad mají dostatek potravy a nemají zde přirozené nepřátele. 

Jokulsárlón, Island

Neodoláme a dáváme tady pěkně po turisticku projížďku po laguně ve člunech. Kapitána nám dělá sympatický parťák z Čech, Mike. Přes léto pracuje tady, zbytek roku studuje v Dánsku. Má perfektní angličtinu a také znalosti. O ledovcích ví všechno, nenachytáme ho na ničem…:)) Na můj vkus jsou ty čluny moc velká turisťárna, ale Mike je sympaťák a dobře si s ním pokecáme. 

Motiv z laguny Jokulsárlón, Island

Z Fjallsárlónu přejíždíme na vedlejší Jokulsárlón, to je větší laguna a taky jedno z nejprofláklejších míst na Islandu. Takže věčně přeplněné davy turistů. Také i teď. Laguna je plná ker, které tvoří špunt v jejím ústí. Máme nádherné protisvětlo, ledové kry hrají barvami. Beru teleobjektiv 200-500mm (“kladivo”) a fotím detaily. Hledám linie ledu, struktury, barevné kontrasty. Daří se a baví mě to. Vznikají tak krásná umělecká minidílka…:)

Jokulsárlón, Island

Jokulsárlón, Island

Vestrahorn se nekoná, moderní abstraktní umění z výšky

Z laguny Jokullsárlón pokračujeme už na dnešní ubytko, je to asi 20 kilometrů odsud. Hostel hned u Ring road 1. Na večer plánujeme večeři v pizzerii v městečku Höfn a po večeři chceme zajet k ikonickému a fotogenickému Vestrahornu, skalnímu hřebenu s dvěma vrcholy a černou pláží pod ním. Bohužel počasí nám už nepřeje a vršek Vestrahornu je ukrytý pod dekou z mraků. Zkusíme to znovu ráno. Příroda v tomto případě rozhodla za nás. 

Splazy ledovce Vatnajökull ve večerním světle, Island

Cestou zpět na hostel vidíme v dáli sluneční paprsky prostupující mraky a ozařující splaz ledovce Vatnajökull. Zastavujeme a fotíme z různých míst panoramatické výhledy na ledovec. U mostu přes obrovské řečiště dojde i na drony. Řeky na Islandu nejsou nijak regulované člověkem, většinou se rozlijí do krajiny a tečou, jaka kudy se jim zachce. Na záběrech z dronu z výšky 500 metrů pak snímky odhalují struktury pramenů řečiště a barvy jako na obrazech moderního umění. Je to úchvatné, jsem u vytržení a nesu si v sobě opět krásné barvité zážitky z dnešního dne. 

Ledovcové řeky odhalují z výšky úžasné struktury

Kaňony na náhorní rovině

Projíždíme jižním pobřežím po Ring road 1 až na nejvýchodnější cíp Islandu. Cesta zprvu kopíruje pobřeží, asi po dvou hodinách odbočujeme do vnitrozemí směrem na městečko Egilsstaðir. Kratší, ale dobrodružnější cestou. Není to asfaltka, postupně se mění v šotolinu až allroad jako v Landmannalaugaru. Zařezává se údolími s příkrými skalami a kaňony, ze kterých prýští desítky nádherných bezejmenných vodopádů. U něketrých zastavujeme na fotografování a dronění. Je to takové zahřívací cvičení na to, co nás čeká odpoledne. 

Zprvu nás od pobřeží provází mraky a mlha, to se ale rychle mění. Jakmile přejedeme horský hřeben, mlžná záclona se náhle protrhává a my máme po zbytek dnešní cesty sluníčko. V Egilsstaðiru dáváme oběd, nakupujeme jídlo na večerní grilování a poté vyrážíme do hor do pustiny na náhorní rovinu. 

Přehrada Háslón, kaňon Hafrahvammagljúfur, Island

Tam se na řece Jökla nachází vodní přehrada Háslón, která zadržuje obrovské objemy vody stékající ze severních splazů největšího islandského ledovce Vatnajökull. Přejíždíme po přehradní hrázi, za ní obdivujeme rozeklaný hluboký kaňon, kterým odtéká říčka Jökla.

Hned za přehradou najedeme na offroad, cestou jsou jen vyjeté koleje v pustině. V jednom křížení těchto kolejí odbočíme vpravo až se divím, jak se tady vůbec můžeme orientovat. Asi po 500 metrech přijíždíme na odstavnou plochu pro naše auta a hned za ní se země rozestoupí v nádherný divoký kaňon. Zírám s otevřenou pusou, úplně v šoku. Snažím se přečíst a zapamatovat těžko vyslovitelný název Hafrahvammagljúfur. Fotíme, droníme širokou jizvu v zemi, je nádherné nízké světlo. Jižní obzor lemují hory a ledovec Vatnajökull. Je to znovu jako z jiné planety. Zlatá hodinka a zlatý hřeb dne. Tohle místo není moc známé, dostali jsme na něj tip od místních. Cesta je sem strašná, museli jsme to hledat. Přeji si, ať to tak i zůstane. 

Kaňon Hafrahvammagljúfur, Island

Termální koupání, chata v pustině

Od kaňonu pokračujeme asi půlhodinku k místu s termálními prameny a lagunou. Fouká ale vítr, necítím se, tak do vody nejdu. Udělám pár fotek říčky, krajiny s duhou na obloze a termální laguny s vodopády. Od termálu pak už jedeme na dnešní ubytko – chatu v pustině, Stuðlagil. Cestou si vychutnáváme nádherné výhledy na náhorní plošinu a hory kolem. Provází nás úchvatné zlaté světlo. Nespěcháme, zastavujeme každou chvilku na nové fotky. Cítím, jak se ve mně rozlévá klid a teplo. 

Ubytování v pustině, Stuðlagil, Island

Kolem deváté večer dorážíme na chatku. Zvenku vypadá jednoduše – boudička ze žlutého plechu. Uvnitř nás čeká komfort. Je tu i gril, tak hned děláme večeři. Pak už jen relax, zálohuji, dobíjím baterky. Přejezdový, ale náročný den. Ten kaňon a náhorní rovina byly SUPER! 

Kaňon Stuðlagil, sopečná krajina kolem Krafly

Místo našeho ubytování jsme nevybrali nadarmo, necelý kilometr odsud se nachází kaňon Stuðlagil. Na jeho dně protéká říčka Jökla a stěny kaňonu tvoří nádhené štěpené varhany šestihranného čediče. Kouzelné dílo přírody. Jsou tu dvě vyhlídky, nahoře a dole, ale nejkrásnější pohled je uprostřed kaňonu a taky u protější stěny nízko při hladině vody. To je ideální chvíle pro drony, takže startujeme a droníme. Létání v kaňonu vyžaduje trochu zkušenosti, je dost hluboký a úzký. Ale na displeji se mi objevuje v celé své nádheře. Červenohnědé čedičové šestihrany kontrastují s modrozelenou barvou říčky Jökla. 

Kaňon Stuðlagil, Island

Po velkolepém představení na počátku dne zvolňujeme tempo a přejíždíme do oblasti k vodopádům Detifoss a Selfoss na severovýchodě Islandu, kde budeme večer fotografovat. Do půl hodinky po odjezdu od Stuðlagilu najíždíme na Ring road 1 a jedeme směrem k jezeru Mývatn. To je výchozím bodem k obrovské geotermální oblasti s čmoudíky, fumaroly a sirnými výpary kolem aktivní sopky Krafla. Krajina kolem farem se po cestě postupně mění na černou pustinu, jíž protíná naše silnice. Z černého písku se každou chvíli zvedají kopce nebo jsou v něm zapuštěná barevná jezera. To je znovu příležitost pro drony. Lezou z nich nádherné dechberoucí záběry a videa. Poté zastavujeme u místa s kouřícími fumaroly, Námafjall Hverir. Droním křivku silnice zařezávající se do kouřící krajiny a barevná jezírka s kouřícími fumaroly z výšky 300 metrů. Vypadá to zase jako abstraktní moderní umění. 

Námafjall Hverir, geotermální pole, Krafla, Island

 Jako odpočinek dáváme relax v Modré laguně. Je to fajn, voda má příjemných 36-38 stupňů a mléčně-modrou barvu. Sedíme tady asi hodinku a půl, pak dáváme oběd, nákup potravin na večeři a snídani v nedalekém Reykjahlíðu a pokračujeme krátkým přejezdem na ubytko Hölsel, což je hostel uprostřed prázdné krajiny. Tady pochopím co znamená “uprostřed ničeho – in the middle of nowhere”. Doslova. Naše pokoje jsou sice malé, ale čisté, útulné a komfortní. A jsme kousek, ca. 25 kilometrů, od večerní fotografické destinace – vodopádů Detifoss a Selfoss. 

Uprostřed ničeho – ubytování v islandské pustině, Holsel, Island

Detifoss a jeho předchůdce Selfoss leží na řece Jökullsá (která svádí vodu z ledovce Vatnajökull), 20 minut jízdy allroad od ubytka Hölsel. Vyjíždíme o půl sedmé večer, provází nás polozatažená obloha, skrz níž matně prosvítá sluníčko. Už od parkoviště, několik set metrů vzdáleného, vidíme oblak vodní tříště v místě, kde tušíme vodopád. Detifoss je nezaměnitelný. Je to nejmohutnější vodopád v Evropě, jehož průtok vody 400m³ za sekundu je skutečně impozantní. Fotografuji ho na krátký čas, bez rozmazání vody, abych zdůraznil a podchytil jeho mohutnost a majestátnost. Je nabitý energií, voda se tu doslova “vaří” a za ohlušujícího rachotu padá do “ďáblova chřtánu”. 

Vodopád Detifoss, Island

 Druhý vodopád Selfoss je široký asi 300 metrů. Nachází se na hraně kaňonu a tvoří takové závěsy, jako záclony. Je dostupný po 1,5 kilometrové stezce pěšky od Detifossu. Chvíli poté, co k němu přicházíme, sluníčko klesá nízko, objevuje se pod mraky a nasvítí celou scenérii. Je to nevýslovně krásné. Nacházíme na břehu na útesu zvrásnělé struktury s jezírky a kalužemi, za nimi je hrana útesu a naproti záclony Selfossu.

Fotografování na Selfossu, Island

Do toho se opírá nízké sluneční protisvětlo. Fantazie. jsem v euforii, nevnímám čas ani ostatní. Dechberoucí nádhera. Chce se mi brečet, jsem dojatý. Slunce tady zapadá pomalu, máme tedy dost času tady fotit a létat dronem v nejkrásnějším světle. Po západu slunce ostatní odcházejí, a dopřávám a vychutnávám si to ještě o samotě.    

Geotermální oblast Krafla

Po několika intenzivních dnech zvolňujeme naše cestovatelské tempo a zařazujeme odpočinkový den. To ale neznamená, že budeme lenošit, spíš se jen tak toulat po okolí a navečer krátký přejezd na ubytko. Čeká nás bizarní vulkanická krajina okolo sopky Krafla a jezera Mývatn. Večer budeme fotografovat u za mě nejkrásnějšího vodopádu Islandu – Goðafossu. 

Sopečná krajina, Krafla, Island

Vstáváme do slunného dne a na pohodu se po desáté hodině přesouváme asi 30 kilometrů ke Krafle. Je to silně geotermální oblast s mnoha průduchy syčícími výpary, zatopenými krátery a lávovými poli. Od poslední erupce Krafly v roce 1984 jsou i dnes některá pole stále aktivní. Pohledem můžeme nad nimi pozorovat, jak se tetelí vzduch a pohmatem na povrchu z nich sálá teplo. Uprostřed oblasti se nachází geotermální elektrárna Jaðfrædi. Z výhledu nad kráterem Víti (v překladu znamená “Peklo”) s tyrkysově modrou vodou droníme a objevujeme úžasné výhledy na lesklá potrubí vinoucí se po sopečných kopcích od jednotlivých vrtů až ke kouřící elektrárně.

Kráter Víti, Krafla, Island

Je to zvláštní pocit a představa, že bychom v Čechách létali dronem kolem elektrárny… Tady na Islandu nás nikdo neomezuje, potkáváme jen skupinu vědců, kteří zde svými drony mapují terén. Mají na kontrolních bodech své lidi, kteří monitorují provoz a upozorňují nás, kde můžeme (nikoliv, že nemůžeme) létat, abychom se nedostali do kolize s vědeckými drony. Skvělá dohoda. 

Geotermální elektrárna, Krafla, Island

Od kráteru Víti podnikáme krátký trek k lávovým polím. Je to asi 2 kilometry, slunce pálí na cestu, máme islandské léto. Na některých místech se skutečně nad lávovými poli vlní vzduch. Půda nám doslova vře pod nohama a sejít ze značené cesty by byl velký hazard. Droním a fotím tuto bizarní krajinu, nacházím nádherné barevné kontrasty žluté půdy a černé lávy strukturující prameny jako řeka v krajině. 

Epizoda u jezera Mývatn

Chvíli po poledni zastavujeme na oběd v městečku Reykjahlíð, což je největší obydlené místo v oblasti Mývatnu. Celé jezero objíždíme dokola ze severovýchodu k jihozápadu a pak znovu na sever na naše další ubytování v městečku Laugar. Jezero Mývatn je charakteristické stovkami malých ostrůvků se sopečnými kopečky posazenými v mělčinách. Je to pohádka, zastavujeme v jednom takovém místě na dronění, posíláme letku do vzduchu a jsme okamžitě u vytržení. Naše euforie však končí tak rychle, jako začala, kdy nás příjíždí sprdnout rozezlený děda, že mu droníme nad domem. Celá situace je legrační. Prý “kdo tady lítá s dronem”?, ptá se děda. “Všichni” odpovídáme mu sborem, aniž by kdokoli z nás odtrhl oči od displeje ovladače. Až pak si uvědomujeme, že narušujeme jeho soukromí a s respektem jeden po druhém přistáváme. Přece jen si vážíme tady na Islandu té dronařské svobody a nechceme s místními vytvářet konflikty. 

Jezero Mývatn, Island

„Božský“ vodopád Goðafoss

Brzy odpoledne se ubytováváme v městečku Laugar na sever od jezera Mývatn. Dobíjím baterky, dopisuji deník a připravuji se na večerní fotografování u vodopádu Goðafoss. To je jedno z nejikoničtějších míst na Islandu a za mě nejkrásnější islandský vodopád. Jeho hrana je charakteristicky stočená do podkovy, je proto i na fotkách snadno rozpoznatelný. Vody padají z výšky 12 metrů po šířce vodopádu 30 metrů. Protože je tu dlouho světlo, vyrážíme z Laugaru před osmou hodinou večerní. Ke Goðafossu to máme asi čtvrt hodiny jízdy směrem na Akureyri. U vodopádu se nesmí létat s drony, necháváme je tedy doma. Přijíždíme na místo zrovna v okamžiku, kdy odtud odjíždějí 2 plné autobusy turistů. Asi musí stihnout večeři v hotelu…:) 

Vodopád Goðafoss, Island

My si užíváme samotu u tohoto krásného místa. Slunce se kloní k západu po pravé straně, a vylézá z pod mraků nízko nad obzorem. Místa, odkud se dá fotografovat, jsou na obou stranách vodopádu. Začínáme vlevo u vodní hladiny, před sebou valící se padající proudy vody a vodní tříště. Fotografovat v tom je výzva, všechno je v mžiku mokré, technika i oblečení. Místo je ale kouzelné. Světle zelenkavá hladina řeky, bílé vodopády a nad nimi podbarvené mraky na obloze. Závoj tříště dává scéně snovou atmosféru. 

Vodopád Goðafoss, Island

Další fotky zkoušíme zleva zvrchu, vychází to taky hezky i se sluncem zalitou oblohou. Nakonec přecházíme i na pravou stranu Goðafossu až ke hraně vodopádu a dopřáváme si trochu adrenalinové focení. Pod nohama nám burácí proud řeky, není slyšet vlastního slova. Jsem tím úplně pohlcený, je to zase naprosto úchvatný zážitek, že nevnímám čas ani ostatní. 

Vodopádem bohů se Goðafoss nazývá podle pověsti o zákonodárci Þorgeirovi, který prosazoval v starověkém islandském parlamentu Alþingu přechod ke křesťanství. Když se mu to podařilo, nechal prý do vln vodopádu svhnout všechny ikony pohanských bohů. 

Alþing, Þingvellir, Island

Akureyri

Brzy ráno vyrážíme na naši cestu po Ring Road 1 na západ. Po euforii z minulých dní bude během dnešních asi 280 kilometrů méně přírodních krás na fotografování, o to více se můžeme soustředit na kulturní věci, stavby, domečky, majáky, ale také třeba na islandské koně. 

Po čtvrthodině jízdy přijíždíme na Goðafoss, děláme krátkou zastávku v suvenýr shopu, kupuji drobnosti pro rodinu. Ta krásná atmosféra místa ze včerejšího večera je nenávratně pryč, vodopád je obsypaný turisty. Uvědomím si, jak jsem rád za ty momenty při zapadajícím slunci, kdy jsme tu byli téměř sami. A za ty děkuji mé vášni, fotografování. Nejde jen o ty snímky, ale i okamžiky a okolnosti a prostředí s tím spojeným.

Pokračujeme pak do 40 kilometrů vzdáleného Akureyri, s osmnácti tisíci obyvatel čtvrtého největšího města Islandu a takového hlavního města islandského severu. Projíždíme horské průsmyky a zanedlouho sjíždíme z hor do zálivu na jehož protějším břehu v dáli na západě leží Akureyri. Zastavujeme ještě krátce na pár fotek fjordu lemovaného horami a pak dlouze těsně před městem u nejkrásnějšího majáku na Islandu. Je malý, oranžový a vypadá jako historická replika. Zelená travička, se žlutými kvítky, za ním tmavě modrá mořská voda vytváří s oranžovým majákem krásný barevný kontrast. Kolem jsou také 2 vraky starých člunů, to dotváří celkovou atmosféru tohoto idylického místa. Fotím, droním, natáčím, daří se mi krásná kompozice z dronu s s-křivkou pobřeží a horami za majákem. 

Maják, Akureyri, Island

Vzhledem k tomu, že už je poledne, stavíme v Akureyri na nákup večeře a na oběd. Musím říct, že Akureyri mě doslova uchvátilo, má takový norský ráz, dřevěné barevné domečky, fjord, všude čisto. Zaujaly mě místní semafory, kde jsou červená světla ve tvaru srdce. To pak člověk skutečně na červenou rád zastaví. V centru si dáváme u stánku oběd, já chicken burger a hranolky. Je to dobré, sedíme na ulici, je teplo a je nám fajn. 

I červená na semaforu může být fajn, Akureyri, Island

Islandští koně

Z Akureyri míříme po Ring Road 1 na západ a už směr Varmahlíð a Reykjavík. Cesta se vine údolími lemovanými horami. Pastva pro oči na každém kilometru. Navrhuji partě fotografů, že bych si chtěl nafotit islandské koně, tento národní fenomén. Zastavujeme u jedné farmy, je tam pěkné stádo, docela blízko, vybírám trojbarevnou trojici – černého, bílého a hnědého. Koně jsou milí, “pózují”, hrají si spolu, pasou se. Snad z toho nějaké hezké fotky vyjdou. 

Islandští koně

Islandský kůň je národní plemeno, chrakteristické pouze pro Island. Tito koně tu žijí již po staletí. Kvůli zachování čistoty plemene se nesmí křížit s žádnými jinými plemeny koní. Takže ani na Island nejsou žádní koně dováženi. Chovají se na mnoha farmách po celé zemi. Využívají se pro jízdu i pro práci. Při jízdě necválají, ale běží pro ně charakteristickým klusem. Jsou velmi odolní, celý rok se pasou venku a dokáží žít a přežít v extrémních islandských podmínkách. 

Drnové domečky v Glaumbæru

U Varmahlíðu se silnice rozdvojuje, odbočujeme z Ring Road kousek ke skanzenu Glaumbær. Jsou tam tradiční islandské drnové domečky a ukázky hospodaření a života starých islanďanů. Velmi malebné místo. Vedle na louce se ještě pase stádo krásných koní. 

Drnové domečky, Glaumbær, Island

Offroad po severním pobřeží, trojzubec Hvítserkur

Z Glaumbæru se vracíme zpět na Ring Road a jedeme směrem na Blönduós, za ním je na jednom výběžku fotopoint – zajímavost – skála-trojzubec Hvítserkur. Je místo známé mnoha fotografům, nejlepší focení je za odlivu, kdy krásně před trojzubcem vyniknou struktury v písku. To se ale teď nekoná, navíc k Hvítserkur dorážíme po dlouhé cestě utahaní a to místo mi připadá trochu bez atmosféry. Přesto dáváme pár dlouhých expozic s rozmazáním hladiny vody a myslím, že po zpracování to mohou být pěkné a zajímavé snímky. Na parkovišti u Hvítserkur je posezení, dáváme si koupenou večeři s výhledem na moře. Poté jedeme už na ubytko do městečka Hvammstangi tak, že offroad objíždíme celý poloostrov po jeho obvodu. Cestou ještě zastavujeme na jeden maják a už se těším na odpočinek.

Hvítserkur, Island

Naše cesta se pomalu stáčí k cíli. Jsme přibližně 200 kilometrů od Reykjavíku, budeme tam směřovat po následující dva dny. 

Vracíme se na jih

V 9 ráno opouštíme Hvammstangi a míříme po Ring road 1 na jih směr Reykjavík. Než ale dojedeme do hlavního města, budeme ještě nocovat v městečku Reykhólt v údolí kousek od vodopádů Hraunfossar a ledovce Langjökull, což jsou naše dnešní cíle. Při přejezdu zastavujeme ještě nedaleko výrazného sopečného kužele sopky Baula a droníme zvrásněnou krajinu s liniemi silnice a řeky a s majestátní kulisou sopečného kužele na obzoru. Je to scénické. 

Sopka Baula, Island

Ledovec Langjökull

Sopku Baula máme na dohled vlastně po celý cen i z údolí, na jehož konci je čtvrtý největší ledovec Islandu Langjökull. Cesta k patě ledovce je drsný offroad, jsme ale v úžasné pustině a divočině, kde kontrastují šedočerné kulisy hor s bílými čepicemi ledovců. Dobrodružná expedice. Kousek od paty ledovce je infocentrum, kde zkoušíme domluvit krátký trek po ledovci a do ledové jeskyně. Bohužel se nám to nedaří. Jedeme tedy sami až k patě ledovce a vylezeme pár set metrů na něj. Po cestě jsou cedulemi označená místa, kam ledovec dosahoval v jednotlivých dvacetiletích – 1940, 1960, 1980, 2000, 2020. Úbytek za poslední rok mě šokuje, je to ca. 200 metrů odhadem. Na ledovci také silně fouká, musíme se přiobléct a síla přírody je výrazně cítit. Slunce žhne do bílé plochy, ale vzduch ochlazuje ledová bríza. 

Ledovce tají i na Islandu, Langjökull

Cestou zpět zastavujeme na jeden záběr, chci natočit průjezd auta touto pustinou. Naše Suzuki zastavuje, pouštím dron do vzduchu, nastavuji si nejlepší kompozici, dávám znamení, Suzuki se rozjíží a jak vjíždí do záběru, letím nad ním a točím. Vypadá to skvěle, cesta se klikatí krajinou, ze které vystupuji hory a po ní projíždí červené auto. Nádhera, jsme jako malí kluci.

Kostelík v Reykhóltu, Island

Jedeme na ubytko v městečku Reykhólt. Dnes spíme ve Foss hotelu, to je místní řetězec luxusních hotelů. Je tady i wellness, máme odpoledne trochu času před odjezdem na večerní focení vodopádů, dáváme tedy saunu, pivko, relax a pokecáme. 

Vodopády Hraunfossar

Večer kolem půl osmé odjíždíme na nedaleké Hraunfossar, nízké, ale malebné vodopády, táhnoucí se v délce několika set metrů po hraně přírodního zlomu. Odvádějí vodu z ledovce Langjökull podzemními lávovými tunely a tady vyvěrají pórovitou skálou na povrch. Vytvářejí zde široké závěsy proudů vody a je to úchvatná podívaná. 

Vodopády Hraunfossar, Island

Vodopády Hraunfossar, Island

Teď večer tady nikdo není, jen my. Nejprve droníme z dřevěných můstků z vyhlídky nad vodopády, poté slézáme bokem prudký svah a fotíme vodopády z různých míst od hladiny řeky. Je to krásné místo, zase něco jako Plitvice v malém měřítku. Fotím spíš na širokoúhlý objektiv, abych zachytil místo jako celek, protože tyto vodopády jsou jiné, než všechny ostatní a pokud se na ně člověk podívá jako na celek, okamžitě je rozezná od jiných. Mám taky rád to, že jsme tu sami, opravdu si vychutnávám atmosféru a klid v divoké přírodě. Slunce nám posílá krásné světlo a pomalu se kloní k západu za hranou vodopádů, přičemž zprvu ještě osvětluje část kaskád. Vodopádům a řece pod nimi propůjčuje růžovou až nafialovělou barvu. Je to nádherné, jsem dojatý.  

Polární záře se nekoná

Poslední den se ještě budíme v 1 hodinu v noci a zkoušíme výjezd na polární záři. Podle předpovědi má být KP index 3,65, což je normálně OK, v současné době je však na Islandu i v noci mírné šero, a tak viditelnost polární záře je tím omezená. Ani my nemáme dnes štěstí, je sice jasno, na severu ale jakoby svítá a rozednívá se. Takže se vracíme na hotel, usínáme záhy. Budíček máme na ráno na 8.30 a v 9 hodin snídaně. 

Hallgrímskirkja, Reykjavík, Island

Po snídani vyrážíme na poslední den naší cesty. Čeká nás 1,5 hodiny cesty do Reykjavíku, procházka po městě a oběd a odpoledne, pokud bude aktivní sopka Fagradalsfjall, pojedeme k ní ještě jednou. Celý den proto sledujeme live stream z kamer ze sopky, ale ta aktivitou dnes vůbec neoplývá. 

Reykjavík, Island

Reykjavík a zakončení expedice na poloostrově Reykjanes

Rozhodujeme se proto se při cestě z Reykjavíku změnit program a projíždíme po pobřeží poloostrova Reykjanes. Zastavujeme u rozeklaných sopečných barevných útesů, mezi nimiž se vine silnice jako stuha.

Poloostrov Reykjanes, Island

Pak také u sirných průduchů v Krýsuvíku, tam droníme opět nádherně barevné laguny s jezírky. Modrá a zelená barva jezírek ostře kontrastuje se žlutou barvou sirných uzasenin a oranžovou barvou půdy. Islandský Yellowstone. Kouzelné, vypadá to zase jako moderní abstraktní umění. 

Geotermální pole, Krýsuvík, Island

Další zastávka je u geotermální elektrárny na poloostrově Reykjanes, s barevným světle modrým jezírkem a kousek od ní je maják, to vše na pobřeží nedaleko od nádherných útesů. Není tu zákaz dronů, jdeme tedy opět do vzduchu. Kdy bych si představil, že budu zase lítat dronem kolem elektrárny… to je snad možné jen tady.         

 Poslední zastávku děláme u krásného černého kostelíku Hvalsneskirkja s bílou brankou a hřbitůvkem položeným na zelené louce. Fotíme tento krásný motiv, je to nejhezčí kostelík, který jsem na Islandu kdy viděl. Mimochodem…kostelíky jsou samostatnou kapitolou islandských památek. Nejsou sice tak honosné jako katolické kostely v Evropě, jsou ale malebné, ikonické a často solitérní nepřehlédnutelné stavby v drsné islandské krajině

Kostelík Hvalsneskirkja, Island

Islandské kostelíky jsou kouzelné, Buðir

Naši cestu završujeme v Keflavíku v thajské restauraci na večeři. Dávám thajské nudle, pivo a zmrzlinu jako dezert. Trochu se s tím jídlem couráme, potřebujeme zabít čas, který budeme jinak trávit s rouškou na letišti. 

Teď už tady čekáme na odbavení. Je 22.15, dopisuji expediční deník, brouzdám ve vzpomínkách těmi krásnými a na zážitky bohatými dvěma týdny. Jako účastníci expedice jsme si všichni dobře sedli, nálada byla fajn po celou dobu a legrace až nad hlavu. Pokud jde o lokality a fotografování, za mě super, viděli a fotili jsme místa, o kterých jsem neměl ani tušení a některá nejsou ani moc známá. To vše protkané také vyhlášenými islandskými ikonami. Jednoznačně to předčilo moje očekávání. 

A pokud toho ještě nemáte dost, tak tady je video z celé fotoexpedice Island: