Ačkoliv se rád toulám přírodou a cestuji obvykle do míst, kde je co nejméně lidí, letos na podzim dělám vzácnou výjimku. New York je ikona, na kterou mám krásné vzpomínky. Před skoro 20 lety jsem tady běžel maraton, přes všechny hlavní městské části – Staten Island, Brooklyn, Queens, Bronx a Manhattan – a prožil tak město z unikátní perspektivy závodu a za podpory 2 milionů fandících diváků v ulicích. Spolu s návštěvou většiny ikonických míst to byl famózní zážitek. A tak, když se naskytne příležitost zpestřit si mé dobrodružné výpravy do světa cestou do města, které nikdy nespí, moc dlouho neváhám. Davy lidí, ruch a bizár velkoměsta s mrakodrapy, které jinde vůbec nemusím, tady přijímám, protože atmosféra New Yorku je specifická, neopakovatelná a jak s oblibou říkám “mě vcucne a zároveň nabíjí energií”.
Dlouhé cestování do “Big Apple”
Dostat se do New Yorku ze srdce Evropy není v dnešní době žádný zásadní problém. Náš letový plán Praha – Amsterdam – New York potrvá nějakých 10 hodin i s dvěma hodinami na přestup v Amsterdamu. Docela jednoduché, že ? No, není to letos poprvé, kdy se dobrý plán postupně mění v noční můru. Ještě ráno při odjezdu na letiště všechno vypadá pohodově. Máme dost času. Bohužel na dálnici je havárie a než nám to navigace oznámí, vjíždíme do hodinové kolony. Tím se náš dojezd na letiště stává dobrodružným. Nakonec ale stíháme všechno na čas.
S úlevou se odbavujeme, bezpečnostní kontrolu absolvujeme bez problémů. Naše letadlo do Amsterdamu má 15 minut zpoždění. Teprve až do něj nasedáme, dozvídáme se, že v Amsterdamu je hustá mlha způsobující zpoždění letů. 1 a 1/2 hodiny stojíme a čekáme v Praze na ranveji. Rezerva na přestup se nám neúprosně zkracuje. Při odletu věřím, že letadlo do New Yorku na nás a dalších 16 pasažérů v Amsterdamu počká a do Ameriky dnes odletíme. Vždyť jsou to stejné aerolinky a žádná béčka, ale KLM. Držím si palce. Před příletem kapitán letadla optimisticky ohlašuje, že náš navazující let stíháme. Přichází mi ještě SMSka opravňující nás předběhnout frontu při pasové kontrole. Vypadá to, že všechno dobře dopadne. V Amsterdamu na letišti makáme přes kontroly. Daří se nám celou proceduru absolvovat během nějakých 15-20 minut. Asi světový rekord. Vidíme naše letadlo na stojánce. Přibíháme na gate E2. Personál tady balí fidlátka. Tunel ke vchodu do letadla je stažený a gate uzavřená. Nestihli jsme to o pár minut.
Na letišti panuje chaos. Spousty lidí řeší stejný problém jako my. Transferové přepážky jsou zahlcené. Přebukovávají nás na let na další den v 17.05. A to si můžeme ještě gratulovat. Po dohadech bukujeme hotel u letiště a jdeme bydlet. Daří se mi domluvit s hotelem v New Yorku, že nám upraví rezervaci o jeden den méně a nebudou chtít storno. Bohužel lístky na zítřejší zápas NHL nám propadnou. Zkouším je přeprodat, ale neúspěšně.
V červených uličkách Amsterdamu
Co s načatým večerem ? Neplánovanou stopku v Amsterdamu chceme využít k návštěvě města. V podvečer jedeme do centra. Necháváme se vysadit na Dam Square. Kousek odsud je Red Light District – čtvrť červených světel.
Dáváme u číňanů jídlo a s plnými žaludky korzujeme červenými uličkami. Má to skvělou atmosféru. Všechno tu žije dlouho do noci. Všude smrdí tráva. Neony obchůdků, coffee shopů a červených výkladů s holkami září do noci. Na ulicích jsou mraky lidí. Procházíme několikrát dokola. Holky jsou ve většině taková botox – silikonová přehlídka. Celá čtvrť má ale skvělý spirit.
Na podruhé do Ameriky
I cesta je cíl… otřepané klišé dnes pro nás platí dvojnásob. Vítá nás slunečný den. Jaký to rozdíl oproti včerejší mlze, která nás dostala do této situace. Ráno ještě zkouším český helpdesk aerolinek KLM, jestli by nás nemohli přebukovat na dřívější let. Srdceryvný příběh o nenaplnění snu se zmeškaným zápasem NHL ale nikoho neobměkčí. Letíme večer v 17.05, zápas tudíž nestihneme a lístky tedy propadnou.
V letadle nám dokonce přidělí i sedadla s více místa pro nohy, které jsme si původně zarezervovali. Tak aspoň něco. Tím se naše cesta za oceán stává pohodovější. Bez toho už vlastně ani cestovat nechci. Let je klidný a rychle to utíká. Jídlo, zábava, chvíli zaspím a když se vzbudím, náš airbus pluje vzduchem podél kanadského a amerického pobřeží. Za okny se pomalu šeří. V New Yorku je 5 hodin odpoledne.
Po 7.20 hodinách přistáváme na letišti JFK v New Yorku. Je dobojováno. Nebo ještě ne ? Bohužel. Čekání na pasovou kontrolu se protáhne skoro na 2 hodiny. V letištní hale je chaos, nikdo to tady neřídí. Na přepážkách chybí imigrační úředníci. Je vedro, vydýchaný vzduch. Po dvouhodinovém čekání nakonec procházíme kontrolou. V příletové hale nacházíme odložené kufry. Hurrrááá, hlavně, že přijely. To mám vždycky takový malý svátek. V hale má na nás čekat řidič s cedulkou s naším jménem. To se neděje, nakonec ho po zmatcích nacházíme na venkovním parkovišti taxi. Neumí moc anglicky, mladý, asi Ind. Cesta na hotel trvá 45 minut přeplněnými silnicemi. Ale zejména v poslední fázi je to scénická jízda s výhledem na newyorské mosty a mrakodrapy Manhattanu. Město je plné, jak jinak, nikdy nespí. Nakonec řidič parkuje před hotelem a přímo nad ním se tyčí vysoká budova One World Trade Center. Konečně jsme tady, v srdci New Yorku.
Osamělé ráno v Brooklynu
Po téměř probdělé noci (no, měl jsem asi 20 mikrospánků) vstávám v 5 hodin ráno do tmy a chystám se pěšky do Brooklynu. Na pokoj i přes utěsněná okna doléhá zvuk ulice. Jetlag – časový posun dneska neporazím, a tak ještě za tmy šlapu prázdnými ulicemi Lower Manhattanu k Brooklyn Bridge a přes něj na Dumbo. Místo s výhledem na Manhattan Bridge, krásně nasvícený a v otvoru jeho oblouku se přesně ukazuje královna mrakodrapů, ikonická Empire State Building.
Instagram spot, který mám teď, za modré hodinky, skoro jen pro sebe, aby pak za úsvitu už byl přeplněný lovci mobilovek. Musím ale uznat, že to místo má atmosféru a vypadá skvěle. Industriální architektura s cihlovými zdmi domů v komibnaci s řemeslně dokonale postaveným ocelovým mostem… Také kvůli těmto ikonám (architektury, Ameriky, průmyslu, byznysu, dějin) jsem v New Yorku, chci je vidět a vyfotit.
Před úsvitem chodím kolem Pebble Beach s výhledem na oba mosty – Brooklyn Bridge a Manhattan Bridge a cityscape New Yorku. Jsem tu skoro sám, potkávám jen osamělé ranní běžce. Mrakodrapy svítí, vypadá to famózně. Temná obloha se pomalu začíná zesvětlovat. Čekám na moment, kdy vycházející slunce nasvítí domy a část jich ještě svítí. Obloha ještě není moc světlá, je to modrozlatá chvilka ?
Vracím se zpět přes Brooklyn Bridge. Slunce svým zlatým proudem zalévá město. Je to poetické, nádherné. Jsem plný euforie, přes probdělou noc necítím ani únavu. Brooklyn Bridge ožívá lidmi.
Mrakodrapy Manhattanu svítí jako diamanty. Je teprve 9 hodin ráno a při návratu na hotel mám v nohou dnešních prvních 8 kilometrů.
Toulání po Lower Manhattanu
Procházíme ulicemi Lower Manhattanu. Fulton Street s Trump’s Building, finanční čtvrť s Wall Street a newyorskou burzou. Poté po Broadwayi do Chinatownu a Little Italy. Broadway začíná tady na Lower Manhattanu a táhne se na sever přes celý Manhattan až do Bronxu v délce 21 kilometrů. Je to nejdelší ulice v New Yorku. Chinatown je velkolepé pitoreskní tržiště pod širým nebem.
Čína v Americe. Little Italy dostává svému jménu a pověsti. Dáváme tady oběd a espresso. Obojí je vynikající. K umocnění atmosféry k tomu z reproduktorů zpívá Frank Sinatra. Není pochyb, že jsme v srdci New Yorku.
Odpoledne brouzdáme kolem World Trade Center. Komplex dnes tvoří náměstí s několika výškovými budovami z nichž One World Trade Center je nejvyšší budovou v New Yorku a sedmou nejvyšší na světě. Měří 541 metrů. Pod ní procházíme památník 11. září 2001. Díry po “dvojčatech” jsou přetvořeny na vodní nádrže, do nichž jako vodopády padají proudy vody. Zábradlí kolem je osazeno deskami se jmény zahynulých hasičů, policistů a záchranářů. Zůstalé části – pylony – starých budov jsou vetknuty do nově postaveného obchodního centra Oculus. To je skutečný architektonický skvost postavený doslova na místě po troskách zříceného bývalého World Trade Center. Bílá futuristická stavba ze skla a oceli v sobě ukrývá nákupní pasáž, nádraží a stanici metra, kde se sbíhá 12 dopravních linek z celého New Yorku.
V podvečer nastupujeme na trajekt Staten Island Ferry. Tato přeprava mezi čtvrtí Staten Island a Lower Manhattanem je snad jediná věc v New Yorku, která je zdarma. Využívají ji denně tisíce místních a turistů. Plujeme po zátoce New York Harbour a užíváme si scénickou plavbu s výhledy na panorama Lower Manhattanu. Kulisa mrakodrapů v podvečerním slunci je uchvacující. Jednoznačně jí vévodí One World Trade Center.
Plujeme okolo Elis Islandu, slavného místa, kde na přelomu 19.- 20.století přijímali miliony přistěhovalců z Evropy, kteří sem přijížděli začít nový život. Kousek za ním už pomalu míjíme majestátní, nádhernou Statue Of Liberty – Sochu Svobody. Stojí na Liberty Islandu a ve výhledu spolu s ní máme i kulisu mrakodrapů v New Jersey. Sochu New Yorku darovali Francouzi a postavil ji nikdo jiný než Gustave Eiffel.
Brooklynské sobotní ráno
Vstáváme kolem 8. hodiny do zatím nejkrásnějšího dne newyorské výpravy. Venku svítí sluníčko, je teplo, 14°C hned z rána. Jetlag jsem překonal, po únavě ani památky. Míříme do Brooklynu pěšky přes Brooklyn Bridge. Cestou dáváme výborný mandlový croissant a cappuccino v kavárně MATTO. Musím si to zapamatovat, bylo to skvělé.
Přecházíme po Brooklyn Bridge plném lidí. Jaký je to rozdíl oproti včerejšímu ránu. Teď je už celkem pozdě dopoledne a na mostě jsou davy. Stejně nám to ale nedá, abychom se kochali výhledy na newyorské panorama. Je to prostě dechberoucí, skoro si úplně vykroutím hlavu. Stejně tak v Brooklynu u Dumbo pod Manhattan Bridge. Nedá se tu hnout, ulice je plná. Davy pózujících instagramerů a influencerů (bože to jsou ale slova…). Neuvěřitelné. Ještě, že chodím fotit nad ránem. Včera jsem si to užil a mělo to tady genius loci. Dnes je to bez atmosféry. Zírám na Manhattan Bridge, je to opravdu mistrovský kus průmyslového zpracování, ten pilíř s těmi obřími nýty, no nádhera.
Brouzdám po promenádě pod Brooklyn Bridge. Pozoruji místní kolorit. Občas několik běžců, rodinky na víkendové procházce. Taky turisté. Kochám se výhledy na mrakodrapy. Fotím korzující lidi. Žije to tady. V jedné z budov pod Brooklyn Bridge je obrovský food market. Nepřeberná nabídka jídla kuchyní z celého světa. Něco podobného jsem viděl na Granville Islandu ve Vancouveru, tady je to ale mnohem větší. Dáváme výborný Ramen, trochu pálivý, ale super.
Highline
Nastává moment, kdy se přesouváme do Midtownu – středního Manhattanu. Kupujeme Metro Card, 7-denní za 34 USD. Jedeme metrem na 10-th Avenue / 23-rd Street, odkud to máme kousek na Highline. Je to revitalizovaná část staré železniční trati v newyorské čtvrti Chelsea.
Něco na způsob stezky v korunách stormů, tady ale ve městě stezka ve 2. patře domů. Je to jako procházka zahradou obklopenou skvělou architekturou. Výhledy, květiny, stromy, moderní budovy. Nevycházím z údivu. Vrcholem jsou stavby v okolí mrakodrapu a obchodního centra Edge. Labyrint Shed. Highline je opět plná lidí, nicméně všichni tady tak nějak pomalu korzují, nikdo se nestrká a nepřekáží si, a tak si procházku a výhledy fakt užíváme.
Výhledy z Rockefeller Plaza
Z Highline míříme v podvečer k Rockefeller Center, kde chci strávit čas do západu slunce na vyhlídce 50-th Rockefeller Plaza. Je odsud patrně nejlepší výhled na moře mrakodrapů Lower a Mid Manhattanu a na druhou stranu na Central Park lemovaný také výškovými budovami.
Cestou to ale ještě bereme přes Times Square. Proslulé náměstí se svítícími billboardy. Mekka reklamního průmyslu. Je to šílené, zároveň fascinující. Times Square je narvané lidmi, hotový mumraj. Reklamy na billboardech se mění tak rychle, že je ani nestíhám postřehnout. Paleta blikajících barev je však fascinující. Do toho ruch ulice, troubení a sirény pomalu projíždějících aut dotvářejí jedinečnou atmosféru tohoto místa.
Vstup na observation deck na 50-th Rockefeller Plaza je naproti krásné budově Radio City Music Hall ve stylu art-deco. Obojí tady nechal postavit legendární John D. Rockefeller. Koupil jsem si na internetu přednostní vstupenku – Express pass a udělal jsem dobře. Díky tomu nemusím čekat, obcházím frontu lidí. Před výjezdem na vyhlídku ještě shlédneme 3 minutový film o stavbě Rockefeller Centra. V americkém velkolepém stylu, američani to prostě umí. Poté už jedeme 43 vteřin do 70. patra na vyhlídky. Do západu slunce zbývá asi hodina. Nahoře je plno lidí. Jak jinak. Bude to trošku boj. Pofotím nejdřív stranu na Central Park. Pak zaujmu místo na jižní straně, kde přede mnou defilují Empire State Building, Chrysler Building, One World Trade Center a ostatní architektonické ikony downtownu. Procházet se tu nedá. Lidé se tlačí na zídky. Slunce se pomalu kloní k západu. Obloha dostává pastelové tóny teplých barev. Krásné zlaté světlo se odráží od skleněných ploch mrakodrapů. Čekám na moment, kdy je nebe ještě barevné a budovy se už rozsvěcují. Je to ohromující. Úchvatné. New York se probouzí do večera a noci. Silný zážitek.
MOMA
Přes noc se v New Yorku ochladilo, počasí však zůstává stabilní. Koncem října zde vládne krásné babí léto. Musíme si uvědomit, že New York leží na 40. rovnoběžce severní šířky, což je pro srovnání v Evropě na úrovni Madridu. Ráno je venku čerstvo, 6°C, svítí sluníčko. Vstáváme na pohodu po vyspání, naším cílem je dnes navštívit Muzeum moderního umění (Museum Of Modern Art = MOMA). Otvírá v 10 hodin a předpokládáme znovu davy lidí, takže krátce po 10. hodině jsme na místě. Vystojíme krátkou frontu u vchodu. Muzeum se pomalu zaplňuje, ale teď ráno to ještě jde. Expozice jsou v šesti patrech. Začínáme odshora, první dvě nejvyšší patra jsou plná obrazů světových malířů. Je to fascinující prohlídka. Říkám si, že kurátoři MOMA si mohou v muzeu vystavit téměř na co si vzpomenou. Mnoho děl je zapůjčeno nebo darováno ze soukromých sbírek. A tak můžeme na vlastní oči obdivovat díla velikánů jako Pablo Picasso, Henri Matisse, Paul Cézanne, Frida Kahlo, Andy Warhol, Claude Monet, Vincent van Gogh, ale najdeme tu třeba i Františka Kupku. Muzeum je také plné autorů a děl mně neznámých, až kolikrát žasnu, co všechno může být umění. V MOMA nakonec strávíme více než 4 hodiny a je to opravdu silný zážitek. I když s mnoha lidmi kolem a většina z nich chodí s mobilem v ruce a fotí si selfie.
Procházka v Central Parku a po 5-th Avenue
Po výborném obědě u číňanů se od MOMA přesouváme jen kousek do Central Parku. Zelené plíce New Yorku. Teď na podzim spíše barevné. Je nedělní odpoledne, v parku je plno lidí. Piknikují na trávě, procházejí se.
Cesty jsou plné pouličních umělců, hudebníků, malířů, ale i lidí v maskách k Halloweenu. Mířím k Bethesda Terrace, podchodu v srdci Central Parku, s krásnými sloupy, podloubím, klenbami a zdobeným stropem. Zajímavé místo si chci vyfotit, i když tuším, že to bude kvůli davům lidí téměř nemožné. Nakonec se to částečně podaří, no co, alespoň při procházce nasáváme atmosféru v parku. Je tu krásný barevný podzim. Požehnaný čas.
Východní část Central Parku lemuje 5-th Avenue. Výkladní skříň New Yorku, nejslavnější ulice světa. Kdo něco znamená, je tady. Apple, Louis Vuitton, Rolex, švýcarské hodinky, kosmetické a módní značky. Trump Tower. Jdeme po 5-th Avenue až k 42-nd Street, kde se nám ukáže nádherný mrakodrap s kovovou špicí – Chrysler Building. Perla ve stylu art-deco. Za mě nejkrásnější mrakodrap v New Yorku (a možná na světě). Nacházím místo na 42-nd Street mezi 5-th a Madison Avenue. Štít špice budovy září zlatým světlem, jak v dáli zapadá slunce. Fotím, zůstávám až do setmění, kdy se Chrysler building rozsvítí. Je to kouzelné.
Zpět domů jedeme metrem z Grand Central Terminal. Hlavní newyorské nádraží. To je další zážitek. Nádherná budova v retrostylu dává vzpomenout na počátek 20. století.
Příběh O’Hara’s Pub na Ground Zero
Protože jsme pozdě obědvali, vynecháváme večeři a jdeme večer jen na pivo. Kousek od našeho hotelu je stylová hospoda O’Hara’s Pub. Uvnitř to žije, lidé popíjejí a sledují sportovní zápasy na TV obrazovkách. Běží jich tu několik najednou. Aktuální je baseball, finále světové série mezi New York Yankees a Los Angeles Dodgers. Bohužel New Yorku se příliš nedaří. Stěny hospody jsou polepené nášivkami policie, hasičů, záchranářů z celého světa. A tady se dozvídáme pohnutý příběh a historii restaurace po útocích na World Trade Center 11. září 2001. Výčepní vytahuje album – kroniku s fotkami a výstřižky z novin. Je to silné i po 23 letech. Obsluha chodí v tričkách s emblémem dvojčat – bývalých budov World Trade Center. Kupujeme si je taky na památku a alespoň symbolicky tak toto zajímavé místo můžeme podpořit.
Times Square 2.0
Následující ráno vstávám v 5.30, beru taxi a jedu na Times Square. Chci si to pofotit, kdy je to tam trochu méně “bizi”. A taxík proto, že se chci vyhnout možnému nočnímu incidentu v newyorské podzemce. Přijíždí pro mě velká limuzína, obří Lincoln. Auta už jezdí, město je ale zatím ještě celkem prázdné. Za 1/4 hodiny jsem na Times Square. Je ještě tma. Úklidové čety čistí a připravují náměstí na další rušný den. Je tu jen pár turistů a hasičů, kteří chystají pódium na jejich vzpomínkovou akci. Dominantou uprostřed náměstí se světelnými billboardy je naleštěný blikající hasičský vůz. Vždycky mě ty jejich náklaďáky braly a tohle je pecka motiv. Vytahuji stativ, udělám pár fotek.
Záře světelných reklam je tak silná, že mám dostatek světla a můžu tady i za tmy fotit z ruky. Na Times Square taktéž instalují bizarní sochy – postavy s lebkami jako na Halloween. Na pozadí s reklamními panely to vypadá barevně, fantasticky. Fotím asi půlhodinku, náměstí je jinak prázdné, pouze v jednu chvíli se do mě pouští bezdomovec a dožaduje se příspěvku na jídlo. Přesouvám se 5 minut pěšky k Radio City Music Hall. Americká ikona ve stylu art-deco, nasvícená neonovými nápisy, jako vystřižená ze zlatých 20. let minulého století. Obloha se prosvětluje z černé přes temně až do světle modré. Začíná modrá hodina. Fotím přes křižovatku z protějšího rohu ze soklu u vodotrysku. Po chvíli přichází chlapík – security, že prý mám stativ na jejich pozemku, ať jdu okamžitě pryč. Ujišťuji se, kde končí jejich pozemek (je to nějaká banka) a snažím se fotit dál. Vypadá to famózně. Hra barev. “Světelné čáry” z průjezdu aut. Rychle se rozednívá.
Spěchám ještě rychle na Times Square. Přefotím ty noční fotky za modrou hodinu a natočím pár sekvencí do videa. Pecka. Atmosféra teď ráno je jiná, jako by se město pomalu probouzelo. Kochám se a pozoruji místní kolorit. Náměstí se rychle zaplňuje.
Shopping, Broadway
Vracím se na hotel. Dáváme snídami v Le Café v Oculusu. Výborný sendvič s avokádem a lososem, dobré cappuccino. Jedeme metrem za nákupy. Nejprve do Harley Davidson, poté do Macy’s u Madison Square Garden, kde strávíme téměř celý zbytek dne. Odsud pak korzujeme po Broadwayi. Vidíme zblízka Empire State Building, majestátní královnu newyorských mrakodrapů.
Naši pouť končíme u známé “žehličky” – Flatiron Building. Ta je bohužel celá pod lešením. Dáváme vydělat místnímu umělci a kupujeme od něj na ulici plakát – street art namalovaný na cyklomapě New Yorku. Únavný den zakončíme opět v O’Hara’s Pubu nad burgerem a pifkem.
Poslední den v New Yorku, cesta domů
Poslední ráno vstáváme na pohodu, po vyspání. Le Café v Oculusu včera byla výborná volba, snídáme tady i dnes. Check-out v hotelu máme až na 1 hodinu odpoledne. Vydávám se na dopolední procházku do ulic Lower Manhattanu. Korzuji hlubokými ulicemi, pozoruji kolorit. Je tu opravdu rušno, hotový babylon.
Přesto mám pocit, že i když lidé a auta spěchají, tak nějak se tu všichni tolerují. Ani náznak stresu nebo agresivity. Občas něco vyfotím nebo točím prostřihovky do videa. Mumraj u východu z metra na Wall Street. U newyorské burzy. Potom dál v ulicích Lower Manhattanu. Jsou barevné, plné zajímavých lidí. Hledám ty barvy, kontrasty. Lidské mraveniště národů z celého světa. Říká se, že 50% lidí žijících v New Yorku jsou imigranti.
V 1 hodinu odpoledne se odhlašujeme z hotelu. Dáváme zavazadla do hotelové úschovy a vyrážíme ještě naposledy do ulic. Brouzdám kolem World Trade Center, pozoruji, fotím, V duši mám klid a těším se domů. Atmosféra New Yorku je fascinující, ale i unavující. Před pátou v podvečer vyzvedáváme kufry a bereme žlutý taxík na letiště JFK. Tyto “yellow cabs” mají jednotné jízdné z Manhattanu na letiště JFK za 70 USD. Řidič je mladý nepálec. V New Yorku je teď večer dopravní špička, a tak nám cesta na JFK zabere 1 a 1/2 hodiny. Máme se ale čím kochat. Přejíždíme přes Brooklyn Bridge, kde zamáváme mrakodrapům Manhattanu. Projíždíme kolonami přes Brooklyn a Queens. Tady už jsou běžné čtvrti bez výškových budov. Většina Newyorčanů tady bydlí a dojíždí za prací na Manhattan. Z dálnice zahlédneme nalevo ještě panorama skyline New Yorku osvětlenou zapadajícím sluncem. Je to náš stylový odjezd z města, které nikdy nespí.
Po zkušenostech s pasovou kontrolou při našem příjezdu mám trochu obavy, jak to na letišti bude fungovat při odjezdu. Ale odbavení je na pohodu. Self check-in na kufry, odsýpá to. Pak bezpečnostní kontrola, musíme až na boso, scannery těla, není to příjemné, ale všechno máme za 20 minut hotovo. Jaký to rozdíl oproti příjezdu. Máme nakoupené suvenýry, dáváme pifko v baru. Vstřebáváme zážitky, klábosíme. Věříme ve šťastný odlet a cestu domů.
A cesta zpět opravdu ubíhá v pohodě. Letíme po větru, takže jsme z New Yorku v Amsterdamu za 6 a 1/2 hodiny. Na dvě hoďky se mi daří i usnout, nicméně únava posledních dní se už ve mně násobí, to cítím. V Amsterdamu máme pohodlné 2 hodiny na přestup do Prahy. Zpět domů přilétáme na čas, lehce po 14. hodině. Je až s podivem, jak jednoduše a rychle se dostáváme z Ameriky zpět domů s ohledem na problémy cestou tam.