Senja. Jméno jako ze severské mytologie nese druhý největší ostrov Norska. Daleko za polárním kruhem leží divoké srdce norské Arktidy. Mořské fjordy se tady hluboce zařezávají mezi několikasetmetrové skalní štíty s ostře rozeklanými vrcholy a spoluvytvářejí neuvěřitelnou, fantaskní scenérii. V období arktického léta nás lákají dny, kdy slunce vůbec nezapadá, nebo jen na pár hodin a člověk se tu může nekonečně dlouho sám toulat a kochat touto pohádkovou krajinou.
Tromsø
Naše cesta na Senju vede přes Tromsø, hlavní město a výchozí bod do severního Norska. Je s podivem, jak snadné, rychlé a pohodlné je v dnešní době dostat se ze středu Evropy uprostřed parného léta do polárních oblastí. Po pěti hodinách letu s přestupem v Oslu vystupujeme na malém letišti v Tromsø do osmistupňové polární zimy. Počasí nám moc nepřeje, prší a fouká studený vítr, který pocitově okolní teplotu ještě snižuje. To nám ale nebrání přiobléknout pár vrstev oblečení a prozkoumat tuto metropoli norského severu před samotnou cestou na Senju.
Tromsø, brána do Norské Arktidy
Tromsø má zásadní význam v historii i současnosti průzkumu a objevování Arktidy. Odsud startovaly slavné expedice velkých polárních badatelů – Nansena, Amundsena. Navštívíme tady polární muzeum, kde jsou zajímavé expozice s předměty z dob polárních výzkumů, artefakty z Nansenových i Amundsenových expedic a kartografické sbírky map z dob mapování arktických oblastí. Dalším unikátním místem k návštěvě je Polaria – mořská akvária, která ukazují a odhalují život v arktických mořích.
Náměstí Roalda Amundsena, Tromsø
Centrum Tromsø je tvořeno několika ulicemi s typickými dřevěnými norskými domy z 19. a první poloviny 20. století, pečlivě zrestaurovanými. Ve většině z nich jsou dnes obchody a veřejné instituce, domky ale stále vyzařují atmosféru starých časů. Touláme se uličkami a za chvíli máme pocit, že město důvěrně známe a neztratíme se v něm. V samém centru města se nachází náměstí Roalda Amundsena, jehož socha odsud shlíží na přístav, fjord a okolní hory. A hned vedle stojí jedna z dominant města – Tromsø domkirke, unikátní katedrála, celá ze dřeva.
Dřevěná katedrála v Tromsø
Když se navečer zlepší počasí a vysvitne sluníčko, míříme lanovkou na nedaleký vrchol hory Fjellheisen tyčící se nad městem, odkud je fantastický panoramatický výhled na Tromsø, rozkládající se na 6 ostrovech lemovaných fjordy a horami. Nahoře strávíme celý dlouhý večer. Jsou tam venkovní vyhlídky a také restaurace s kavárnou. Před našimi zraky se odehrává barevné přírodní divadlo. Dole se rozprostírá město, jednotlivé ostrovy jsou propojené mosty, za horami pomalu zapadá slunce. Poté, co se schová za obzor, podsvítí po nebi plující mraky. Krajina se začíná šeřit a ve městě se rozsvěcují první světla. Působivé představení končí chvíli před půlnocí, kdy nám odjíždí poslední kabina dolů.
Tromsø, Norsko
Senja
Při pohledu na mapu připomíná severní část ostrova Senja levou ruku s jednotlivými prsty, hornatými výběžky vystupujícími z pevniny na západ do Norského moře. Mezi tyto výběžky ústí četné fjordy, typické pro krajiny v této části Arktidy.
V Tromsø si půjčujeme auto a míříme na nejspodnější z pěti prstů, do oblasti Bergsfjorden k městečku Skaland. Zde máme pronajatou chatu, naši základnu pro výpravy a treky po celou dobu cestování na Senje. Z Tromsø je to asi 250 kilometrů. Cesta nám zabere téměř 4 hodiny, v Norsku se jezdí omezenou rychlostí 70-80 km/h, zejména kvůli divokým zvířatům. Značky se symbolem losa nás provázejí každých pár kilometrů trasy a udržují mě za volantem v neustálé pozornosti.
Zvlněná silnice na Senje
Jen co opustíme Tromsø, míhají se kolem nás úžasné přírodní scenérie. Lesy, fjordy, hory, vodopády. Po 3 hodinách přijíždíme do Finsness, posledního města před Senjou. Pro jistotu dokupujeme ještě potraviny. Těsně za městem přejíždíme most přes fjord a jsme na Senje. Jednotlivé fjordy jsou propojené tunely. Kousek před Skalandem, kdy už se blížíme k naší základně, projíždíme jedním takovým dvoukilometrovým tunelem, za ním je cedule “Bergsbotn”. Je to nádherná vyhlídka na Bergsfjorden, rozeklané štíty hor a městečko Skaland na jejich úpatí. Takové stylové entréé. Tohle je ta pravá Senja, proto jsme tady.
Bergsfjorden, Senja
Bergsfjorden, Hamn i Senja, Ďáblovy zuby
Z oken a terasy naší chaty krásně přehlédneme celý Bergsfjorden až na protější stranu lemovanou divokými horami. Už se těšíme, až vyrazíme na průzkum okolí. Beru fototechniku, dron a jedeme asi 25 kilometrů do vesničky Hamn. Je to pitoreskní svět barevných domků, sloužících většinou k ubytování cestovatelů a turistů, rozesetých na malých ostrůvcích. Většina z nich s výhledy na moře a z druhé strany se za nimi vypínají obrovské masivy hor a skal. Malebnost a poloha tohoto místa vyniká obzvláště z výšky. Létám s dronem a ty fotografie vypadají neskutečně. Trochu mám obavy, abych tady majitelům domků nevadil, ale za celou dobu mi nikdo nepřichází vynadat. A když pak dávám fotky na Instagram, chodí mi od nich lajky a pochvalné komentáře. Hladina Bergsfjordu je posetá desítkami malých barevných ostrůvků. Kolem nich se vytvářejí zelenomodré laguny a nebýt to tady v Arktidě, mám pocit, že jsem někde na Maledivách nebo v Karibiku.
Hamn i Senja
Norské „Maledivy“, Bergsfjorden, Senja
Další nádherné místo objevujeme “o fjord vedle”. Z naší vesničky Skaland je to 10 minut jízdy autem na Tugeneset, pobřežní skály s vyhlídkou na Ďáblovy zuby, rozeklané skalisko skutečně připomínající obří čelist. Auto odstavujeme na malém parkovišti, přístup na pobřežní skaliska je upravený s dřevěnou plošinou a schůdkami. Výhledy západním směrem vybízejí k večernímu posezení a relaxování s úchvatnou kulisou moře, hor a zapadajícího slunce. Za dobu našeho pobytu na Senje navštívíme toto místo několikrát a zažijeme tady jak skutečně kouzelný, teplý, barevný, dlouhý večer, tak i rozbouřené moře a silný vichr. Můžeme si vybrat, co se nám líbí víc.
Ďáblovy zuby, Senja
Arktické trekování
Po několika dnech nám počasí na Senje nastavuje svoji přívětivou tvář. Přichází arktické léto. Bezvětří, sluníčko a teploty přesahující přes den dvacet stupňů. Ideální doba na to podniknout nějaké výšlapy. Senja je ráj trekařů. Trasy jsou většinou poměrně krátké, jen několik kilometrů, převýšení je obvykle brutální. Chodí se na skály na vyhlídky tyčící se několik stovek metrů přímo nad jednotlivými fjordy. Výhodou je, že v létě (jsme tu v srpnu) je tady dlouho světlo a i po západu slunce se krajina pouze sešeří, ale nikdy není úplná tma. Takže pokud člověk nekempuje v horách, vždycky se může bezpečně a za světla vrátit zpět.
Husøy, Ørnfjorden, Senja
Husøy, Senja
Segla
Volba první trasy je jasná. Chceme vidět Seglu – nějkrásnější místo a ikonu Senji. Leží v horském hřebenu výběžku mezi Ørnfjorden a Mefjorden. Jedeme autem do vesničky Fjordgård, kde parkujeme na velkém parkovišti u místní školy. Je kolem páté odpoledne, ale to je v pohodě, chceme si nahoře užít krásné večerní slunce. Vyrážíme po cedulkách “Segla trail”, v první chvíli jsme trochu zmatení, v zápětí si ale uvědomujeme, že nechceme jít na vrchol ikonické Segly, ale na vedlejší vrch Hesten, přesněji na sedlo mezi Seglou a Hestenem. Je tam hrana hřebene, za kterou spadají útesy kolmo do pětisetmetrové hloubky přímo do moře. A je odtud nejlepší výhled na Seglu.
Trek na Seglu, Senja
Segla, Senja
Trek je dlouhý 2,5 kilometru nahoru, totéž dolů. Cesta nahoru trvá asi 1:40 hodiny. Převýšení 500 metrů na 2,5 kilometru to je 20%. Stezka vede vrbičkami téměř kolmo vzhůru. Postupně se nám odkrývají výhledy na Fjordgård obklopený horami Breidtinden, Barden, Grytetippen a Keipen. Pod nimi modrá voda Ørnfjordu. Kolmo nad námi ční “plachta” Segly. Postupujeme pomalu. Kocháme se. Po 1,5 hodině docházíme do sedla pod Hesten.
Vítězně pod Seglou, Senja
Dívám se z dálky přes hranu, blíž se neodvážím, točí se mi hlava. A je to absolutně WOW ! Konečně pochopím co to znamená dechberoucí. Doslova. Takové výhledy a ještě po takovém výstupu mě ohromí a doslova mi vezmou dech. Segla teď skutečně vypadá jako plachta (segla v norštině znamená plachta) a pod námi se otvírají výhledy z jedné strany na Ørnfjorden s typickým ostrůvkem a vesničkou Husøy na něm a z druhé strany Mefjorden lemovaný řetězem horských štítů. Sedám si na kámen v bezpečí asi 20 metrů od hrany, startuji dron. Fotím a točím skoro hodinu. Nejkrásnější scenérie, jaké jsem kdy viděl. Klepou se mi ruce, dronařský adrenalin. Nevnímám ani, že se ochladilo a začalo foukat. Je to nepopsatelně krásné.
Cestou ze Segly, Ørnfjorden, Senja
Segla a Hesten, Senja
Cestou zpět přelézáme vrchol Hestenu a pak vyšlapanou stezkou prudce dolů. Je to místy trochu exponované, občas kameny, občas kluzké bahno. Naskýtají se nám nové a nové výhledy. Okolo deváté večer přicházíme zpět k autu. Jsme plni dojmů, bylo to úžasné divadlo, krásný trek a den. Seglu prostě stojí za to vidět a musím to každému, kdo navštíví Senju, doporučit, i když je to dnes už trochu “provařené” místo.
Naše základna – chata na Senje
Husfjellet
Nad naší základnou ve Skalandu se vypíná hornatý hřeben jehož dominantou je vrchol Husfjellet vysoký 632 metrů. Z vršku hřebenu se otevírají nádherné výhledy na Bergsfjord na jedné straně a Steinfjord a Ersfjord zakončený známými Ďáblovy zuby na straně druhé. Pokračuje nám arktické léto, je 20 stupňů, sluníčko. Vyrážíme jen v šortkách a krátkých rukávech. Ve Skalandu je malý supermarket, nakupujeme s sebou pití a jídlo a hned vedle u místního kostela nacházíme označenou trasu na Husfjellet. Trek má celkem 4 kilometry nahoru a 4 kilometry dolů s převýšením 625 metrů, takže v průměru kolem 15%. Není to taková idyla jako na Segle. Jsme moc namlsaní. Stezka vede lesem, vrbičkami, se stoupající výškou stromů a vegetace ubývá. Terén je hodně podmáčený a místy bahnitý. Někdy dá dost práce najít pevnou cestu. Do toho nás obtěžují hejna mušek a komárů.
Husfjellet, Senja
V půlce trasy, je vyhlídka Sommardalen (327 metrů n.m.), kde už jsou nádherné, stromy nerušené výhledy na Bergsfjord. Vidíme znovu stovky malých ostrůvků, na protější straně hornatý hřeben uzavírající fjord a na jeho konci na ostrůvcích barevné domky vesničky Hamn. Nad námi se tyčí vrchol Husfjelletu vzdálený necelé 2 kilometry. Cestou k němu nás čeká asi nejhorší úsek trasy, podmáčená louka. Na stezku jsou položené dřevěné podlážky a desky a když na ně stoupnu, ponoří se částečně do vody. Ale naštěstí nás udrží. Nakonec tento úsek dáváme bez úhony, ale rozhodujeme se cestou zpět jít jinou stezkou.
Zbývá kolmý výšlap na vrchol Husfjelletu. Na jeho konci znovu docházíme k hraně hřebenu, za níž je kolmá stěna spadající 500 metrů hluboko do Steinfjordu a nádherné výhledy na Ďáblovy zuby, Steinfjorden a Ersfjorden. Podél hrany stoupáme ještě pár desítek metrů k vrcholu Husfjelletu. Záměrně se držíme několik metrů dál od hrany a ani na úplný vrchol Husfjellet nejdeme, nemám na to žaludek. Je to hrana hřebenu a špička drolící se skály se stěnami strmě spadajícími stovky metrů kolmo dolů. Výhledy jsou nicméně opět majestátní. Na jižní straně Bergsfjorden, na severní Stein a Ersfjorden s Ďáblovými zuby, před námi a za námi rozeklané štíty skal. Obrazy ze severské mytologie. Opět startuji dron a z výšky dostává celá scenérie ještě novou perspektivu. Několik malých lidiček na obrovském horském hřebeni dotváří měřítko rozlehlosti celé krajiny kolem.
Na treku z Husfjelletu, Senja
Cestou zpět jdeme podél hrany hřebenu Husfjelletu na sousední vrchol. Celou dobu máme po levé straně pod sebou ten výhled na Stein a Ersfjorden. Jdeme znovu záměrně dál od hrany, chybý krok, nebo podklouznutí by mohly být fatální. Ze sousedního vrcholu sestupujeme prudce dolů k Sommardalenu. Vyhneme se tak podmáčené louce. Přímo pod námi teď máme nádherné výhledy na celý Bergsfjorden. Je těžké se nedívat a soutředit se na sestup. Jsme těmi krásnými obrazy a zážitky zcela naplněni. Dolů ke kostelu přicházíme krátce přes osmou večer, což je ideální čas na to si ještě těsně před zavíračkou koupit v supermarketu vítězné pivko a vychutnat si ho při večerním slunci.
Relax na arktických plážích
Je to s podivem, ale i v Arktidě jsou možnosti jak si odpočinout na plážích s koupáním v moři. Pravda, není to sice obvyklé plážování jako v resortech s all-inclusive, ale pro každého s jen troškou dobrodružství v srdci to má své kouzlo.
Arktická pláž Ersfjordstranda, Senja
Po náročném trekování zvolňujeme tempo a dopřáváme si volný čas. Čtvrt hodiny autem od naší základny se nachází pláž Ersfjordstranda, písečná “kosa” na konci stejnojmenného fjordu. U pláže je malé parkoviště pro auta i karavany a designově zajímavě ztvárněné toalety se sprchou. Pro ty, kdo nechtějí ležet na pláži je tu několik posezení se stolky a lavicemi. Počasí není úplně na koupání, zkoušíme ale vodu po nohy, odhadem může mít Norské moře dnes tak pod 10 stupňů. Minimum lidí a všeobjímající klid nás vyzývá k posezení a malému pikniku. Střídavě pročítáme knížky a koukáme na mořské vlny v Ersfjordu na jehož pravém konci se tyčí známé Ďáblovy zuby. Šumění vln, narušuje jen křik ptáků, jinak nic. A to je přesně to, po čem toužíme.
Když se k večeru vracíme zpátky na základnu ve Skalandu, vylézá z pod mraků slunce a zalévá krajinu svým zlatavým světlem. Je to pro nás jako impuls. Necháváme auto u chaty a jdeme pěšky asi 2 kilometry na jinou pláž, Bovær, s výhledem na západ. Následující den opustíme Senju a tohle bude krásné zakončení našeho arktického cestování. Na pláži opět nikdo není, a tak máme tento magický moment, obklopeni horami, kdy slunce zapadá za horizont Norského moře, jen sami pro sebe.
Podívejte se na video z našeho trekování na Senje :